Jeden obyčejně si pořídil z trdliee (nástroj na přelamováni stébel konopných nebo lněných) koně, jemuž na hlavu dal uzdu a boky přikryl plachtami, aby nebylo vidět, že běží po vlastních nohou Druhý vzal kolovrat s přeslicí, na níž bylo kus koudele, a třetí měl motovidlo. Tito dva byli oblečeni v kožichy převrácené na ruby. Kde bylo nejvíce sněhu nebo bláta, tam zasedl na zem ten s kolovratem a dělal jako by soukal, třetí současně zasedl na zem k nožce kolovratu a horlivě kolečkem točil, po chvíli vzal motovidlo a napodobil navinování příze, motovidlem při tom úmyslně vždy o sníh neb o bláto zavaďuje a toto po okolostojících nebo po jezdci, jenž mezitím na svém »koni« kol předoucích objížděl, házeje. Ostatní chasa sbírala po domech, kde co dostala: slaninu, vejce, uzené maso atd., načež se častovali. Fr. Heidenreich (Vecov. Růžov na Moravě.)

V okresu sušickém málo kde se zachoval obyčej tento, ale tam, kde se udržuje, koná se o masopustě s bujností a veselostí nemalou. Jmenovitě na Židlovicku bývá obchůzka s »kobylou«, jak se u nás říká, v pondělí masopustní dopoledne, jakož vůbec v týž čas všecky ostatní maškary obcházejí vesnici od čísla k číslu. Dlužno rozeznávati dva způsoby chození s kobylou.*)

Jeden je složitý a obvyklý jest v Dobříné. obci to mezi Sušicí a Židlo-vicemi, přifařené do Sušice. Kobyla se tu vystrojuje takio: Vezmou se tři obruče, které se navzájem spojí krátkými »latěmi«. Přes obruče přehodí se bílá plátěná pokrývka s otvorem pro vojáka. Pokrývka tato splývá až k zemi. Na místě, kde laťky jsou spojeny s první obručí, je připevněna dřevěná hlava na dvou kolících, kolem nichž se může volně pohybovati. Oči, nozdry a uši jsou vyřezány. Na šíji je přilepena hříva. Celá hlava je potažena tenkou hnědou kůžičkou. Ze spodu třetí obruče vychází otvorem pokrývky ohon. Je to hrst upevněných žíní. Na pokrývce bývá malá na-červenalá houně. Na ní sedí chasník, ustrojený za dragouna. Na obličeji má larvu. Neschází mu ani »opravducká« helma, ani šavle po boku. Nohy nejsou vidět. Jsou provlečeny otvorem povlaku, kterým zakryty. Jezdec má v rukou uzdu koně a »rajtuje«. Kráčí tu »sedlák«, majetník kobyly. Je oblečen v dlouhý, staromodní kabát, jenž mu splývá až pod kotníky. Dragoun vyjede na kobyle z hospody, odkud vycházejí všechny maškary najednou. Chodí všecky najednou po statcích. Když vstoupí do »sednice« (též do »sence«), mezitím co ostatní maškaráci tančí, smlouvá »sedlák* se sku-lečným sedlákem o kobylu, již mu prodává. Když se konečně po dlouhých řečech dohodnou, dává majetník kobyly z láhve, kterou nosí, připíjet sedlákovi a selce. Někdy toto smlouvání trvá došli dlouho, tak že ostatní maškary již odejdou.

Druhý způsob je vlastně chození s »kozou« místo s kobylou. S kozou chodí se za Zidlovicemi, v Bílenicich a v některých sousedních vesnicích. (Chození s kobylou se tam také děje, ale ustrojení kobyly je jednoduché. Postaví so dva pod plachtu. Kočí s kobylou takto ustrojenou jezdí a sedlákům prodává. Ustroj kozy zde se neliší do ústroje kozy v Dobřínč,