Obvyklé maškary masopustní byly medvěd *) obalený hrachovinou s ocasem z povřisel, čepicí špičatou ze slámy; čert v černých kalhotách, obráceným kabátem, zvláště kožichem ovčím, vzadu kus kůže kozí i s ocasem připevněn, larvu na tváři a rohy z krávy, v ruce vidle ; žid má obrácený kožich, larvu s velikým nosem, přes záda pytel s hadry, jímž mlátí lidi; kominík černě oblečený, bos, jen v pantoflích a bílých punčochách, na hlavě bílý šátek na babku uvázaný; voják, jenž si zapisuje do knížky; žebrák a žebrácká s klukem; medvčdář, jenž nese hrnec nebo plecháč na řetízku na ruce, s holí; jiná maškara s bezednou nůší a začerněným obličejem. Když se vrátí z obchůzky po vesnici do hospody, postaví si doprostřed židli se svčllem a talířem a cídí děvčatům střevíce, jež jim za to platí, třeba třikrát. (Bavoryně u Žebráka.)

»Když přestali (ve Zhoři) chodit Mikuláši, tak začali o »vostatcích« chodit medvédníci. Dokud jsem já to rychtoval (vypravuje J. Tykačovi**) pamětník), tak jsme se strojili — to trvalo do r. 1882. Teď to všecko (ve Zhoři) přestalo, a to proto, že není jednota. O tejch maškarádi abych vám to sdělil anebo vypsal, není možno. To se nedá vypsat. Kdybychom se ustrojili, pak byste se podívali, jaké untrholty a šprýmy bysme prováděli.< Go nedovedl napsati Voleský, to dovedl vypravovati pan Vostárek, rolník ze Zhoře, dle jehož slov tuto krátký popis podávám : »Maškarní průvod masopustní ve Zhoři dělil se na pěkné a škaredé. Úlohou všech bylo dělati žprýmy, vtipy a baviti obecenstvo. Žerty ovšem byly často obhroublé, jak to na vesnicích vůbec chodívalo. Pometačka vnikla do sednice a dělala místo pro maškary. Zády tlačila lidi a kolem sebe zametala. Někdy jela dívkám koštětem níže sukní. Kominík vyklízel trouby; co našel, sebral, Černil děti a holky. Ke stěně přistavil žebřík, sova na něj vystoupila a jako by u stropu něco hledala. Tu ji kterýsi střelil z luku a ona spadši, ležela na zemi jako mrtva. Přišli škaredí, plakali nad ní a dělali křik. Pak ji křísili. Poslouchali, zda dýchá, někteří čichali jí k zadku, žije-li. Potom přinesli no-sidla a vynesli ji ven. — Žid sebral na zápraží chomout nebo něco jiného a prodával to hospodářským. Děvčatům a ženám prodával tkanice a kalouny. Pořád měřil jeden kus a nedoměřil. Pak dal konec podržeti a snažil se ustřihnout jej dřevěnými nůžkami. Ale místo do kalounu, stříhal holkám do ruk. Medvěd nesměl scházeti v maškarním průvodu. Že byl těžký, nemohl druhým stačiti, proto ho ode vsi ke vsi vozili. Chlapci bývali ustrojeni též za mláďata, medvíky a za opice. Vyváděli také rozpustilosti. Medvěd navyvádčl se mnoho bujností, mručel, skákal a vrážel do lidí. Medvědář, jenž ho vodil, měl na něj býkovec, aby ho krotil. Napřahoval na něj, ale vzadu vždy někoho z divákův uhodil. Na konec čtli medvědu vinu, co kde natropil a co roztrhal (hlouposti), potom ho jeden z luku střelil. Po rané se medvěd svalil a tekla z něho krev. Meltě ji v měchýři, jehož otvorem, když se na měchýř svalil, krev se vytlačovala. Potom byl vynesen. Zábavná