Na Blovicku ve Vohřeledech odrostlejší již chasníci obléknou se v úterý masopustní za maškary, totiž za myslivce s flintou, za vojáka (ofi-eíra), za sedláka s koženkami. Každý vede se se svou »paničkou«. Za nimi jde nejkomičtější osoba, žid s kozou (chasník přistrojený za kozu). Jdou od domu k domu v páru za sebou, jen žid s kozou shání, kde by se co k snědku dalo polapiti. Toho dne totiž jest dovoleno bráti, jako prvního dubna lháti a naváděti. První pár, když přijdou do světnice, podá selce a sedlákovi napiti kořalky s pitvornými směšnými poklonami, ničeho nemluvě, aby se neprozradil. Za to dostávají peníze, buchty, šišky atd. Když obejdou ves, při čemž často dosti divoké žerty se provozují, jdou k hospodě. Ale tu nejsou všichni. Koza se ztratila. Jdou ji hledat. Když ji spatří nedaleko hostince, namíří myslivec, spustí a koza padne. Žid začne bědovati, arci vše jen posunky, ruce spínati a myslivci hroziti. Pak jede sedlák s trakařem pro kozu, naloží ji a veze do hospody, kdež se pak tancuje při muzice.*)

Význačným zjevem při maškarádě masopustní jest medvěd, jenž pravidelně nikdy v průvodu a při zábavách masopustních neschází. Podal jsem jinde**) svědectví, jak se staří Cechové přestrojovali o masopustě, na ostatky zejména, do zvířecích kozí. Rvačovský v Masopustě (viz v knize: Masopust a Bachus .. .) popisuje maškary staročeské, že prý sobě nadělají »sukniček kožených, chlupatých, vlčích, medvědích, beraních, kozích, psích*. Kdož prý nemají kozí, obracejí na ruby chlupaté kožichy. Později, nemajíce pohotové s dostatek kozí zvířecích, napodobí kosmatou srst zvířecí kučeravými třásnatými hrachovinami, o nichž ve starších zprávách potuchy není. Počínajíc věkem XVIII. vystrojoval se medvěd masopustní hrachovinami.

Zachoval z XVIII. století zajímavý doklad Jeník z Bratříc ve svých Pamětech doslova takto***): »Ty poslední tři dni masopustní chodilo se ve vesnicích s nedvědem. Ten, kterýž tomu zavalily pacholík dosti schopný být se zdál, vyučoval se po čtyřech na rukouch a nohách choditi. Maje vypučený veliký kožich podšity s černýma berankami, obrátil ho a oblíkl na sebe. Rukávy sloužily mu dobře na přední nohy a na zadní zase zfor-mírovala se dolejší šířka téhož kožichu. Hlava byla přikryta černou larvou a u tlamy visel jakýsi zámek. Veden tento nedvěd na řetěze, jak kde v kterém statečku chtělo se ukázati, co nedvěd umí, tu vyzvedl s předkem nahoru a počal při pískání jakési píšťadly tancovati, mezi čímž s kloboukem v ruce prosilo se o malý dárek. Tu, kdež vrchnost v svém zámečku bydlela, dostali nejvíc; a jestli jemnostpán uznal, že nedvěd svou rolli dobře hrál, poručil svému sládkovi, aby se těm nedvédářům půl sudu neb vědro piva vyšrotovalo.«