a tak Chodě jezditi zdá se. Takto chodí po dědině s hudbou od domu k domu, doprovázeni od jiných chasníků 5 nebo 6 v šatech obyčejných, kteřížto poslední, když všichni do domu vešli, říkají • Skákej, skákej, medvěde, čert pro tebe pojede s drátovaném měchem. Stojí za vořechem, s drátovaném talířem, budeš v pekle malířem — pak provádějí své rozvery, smýkají s medvědem atd.

Jinde samostatný takový do hrachovin povázaný Člověk ahřebenář* po vsi chodí šplíchaje a volaje: »Staré baby na hřeben a mladé ženy na rožeň.« Baby hany té mstí, ve vodě ho omakajíce. Ve Vlachovicích, v Bá-nově a vůbec v dolsku slovenském zvou to babkováním, že mají při tom šátky na zad uvázané jak babky; jinde to zvou choděním po škarkách. Zpívají pak tam v sednici tuto píseň skočnou, při ní poskakujíce : Pod šable, pod šable ai pod obušky, všecko my vezmeme, aj plané hrušky. Pod šable, pod šable můj milý pane, dejte nám kus slanin jako dvě dlaně. Tudy nám nedali, tady nám dajú, komára zabili, slaniny majú. Pak zaměňujíce tanec pějí: Vlk s kozu tancuje, húser jím bubnuje, baran pivo vaří, kocúr hospodaří. Kde jim neotvírají, tam medvěd, jenž štětku nese, sazemi nebo blátem zeď líčí.

V Nezděnicích se přistrojí mládenci do svátečných šatů, vypůjčí si šátků červených, opáší se jimi z předu i zadu, do ruky vezmou každý dřevěnou šablu, jejíž držadlo pentlou jest omotáno; za klobouk strčí chochol z peří a ze stuh. Tak upraví se čtyři, pátý drží pravidlo na způsob žezla, omotané pentlami a šátky do koná. Přišedše do domu, žádají o dovolení, což se jim vždy dává: tu začnou se přetáčeti se šablami a zpívají: Pod šable atd. Na to: Já do búdy, já do búdy, tam budenka prázdná. Měli mě tam dvě čekati, nečekala žádná. Já do druhé, já do druhé, vařili tam kasu. Dali mi tam vařečku, ještě podnes kašlu. Já do třetí, já do třetí, tam vařili krúpy. Byli by mě rádi dali, ale sem byl hlúpý. Já do čtvrté, já do čtvrté, tam vařili želé. Byli by mně rádi dali, bylo mě kyselé. Pak tancují s domácími ženskými.

Někde se to děje na tučný čtvrtek: načež v úterý masopustní chodí hřebenáři, t. j. s medvědem, chasníkem, slámou neb hrachovinou docela omotaným, jenž na hlavě má vysokou papírovou čepici, v ruce baldu, s cepíkem ze slámy, jimž bije a mlátí pro smích.

U Jevíčka chasa přestrojená do starých šatů a slámou otočená chodí po dědině a vyvolávají ženy pod okny t. j. přezdívají jim co nejškareději, končíce obyčejně s pokřikem: Hej, hej na hřeben (či na hřeblo). Ženy pak chrstávají na ně vodou. Leč přece do domu některého naposledy zajdou, dají se po dvou nebo po třech od žen řetězy svázati a do hospody vésti; tam se tancuje. Naposled ženy ty zapalují ty chasníky maškary, jenž hoříce skáčí a válejí se po zemi. Odstrojením a hodováním hra se končí.

Má se za to, že odtrhané z medvěda kousky (hrachovina, sláma), zvláštní do sebe moc mají, aby na př. hojnému se urození drůbeže napomáhaly; hospodyně kladou ji pod husy na hnízdo.