U Lichnova při tom medvědu v poslední masopust tancují opačitý tanec. Když byli poněkud potančlli, tedy mužští jdou ven, an ženské zatím samy tancují. Brzo ale mužští okny do jizby vskakují a pak tancujíce přes stolice a tabuly skáčí, any ženské hudbařům peníze hází. Při tom však ředitele musejí míti, aby všecko v pořádku šlo.

U Valachů v Rožnově chodí vedle medvěda s kláte m; chasník v ženské kasance, sazemi obličej sobě očerniv, místo šavly má v rukou drinku (hublované dřívko) 2 sáhy dlouhou, a hledí klát, jejž v rukou drží, v domě kam ho pustili, děvě o nohu opevniti, aby se děva vykupovati musela. Což když ona učiní, tedy jí klát s nohou odejme, a dále, napřed s ní potancovav, odejde.

Fr. Bartoš zapisuje o chození s medvědem na Moravě takto:*) Nejvíce chodívá se »s medvědem*, za něhož se spraví pacholek, obaliv se všecek hrachovinou, v zadu přivázav si dlouhý slaměný ocas a mezi nohy zvonek. Když přijdou do stavení, medvěd zatančí s domácí dcerou dvakráte do kola »na konopě a na len«. Ve kterém domě by s medvědem nezatančili, těm by se neurodily konopě ani len. Hospodyně utrhne si s medvěda kus hrachoviny husám do hnízda, »aby se húsata dobře válaly«. V každém domě dostane chasa po kuse slanin, jež napichujíc na rozen, potom zpeněží a propije. Vybírajíce slaniny zpívají: »Masopust se krátí, můžete nám dáti aspoň kúsek slaniny nebo kúsek klobáse, co se třikrát opáše. Tudy nám nedali, tudy nám dajú, zabili komára, slaniny majú.«

Na Valašsku na konec masopustu čili končiny (ostatky) oddával se druhdy kde kdo bujnému veselí. Voditi medvěda po dědině i po méstě s hudbou bývalo všeobecným vyražením. Na Vsetín docházeli ponejvíce z okolních dědin mladíci se župicemi a kožichy obrácenými s chlapem ve slámě omotaným, s dlouhým ohonem, s muziganty a vyhrávali si na »ob-daruĎky«. Avšak obyčej tento na Valaších už vymizel, jakož vymizel bez mála i jinde.**) Obcházejíce druhdy s medvědem, prozpěvovali: »Fašanky, fašanky pod obušky, všecko bereme aj plané hrušky. Tuto nám nedajú, tuto nám dajú. Zabily komára, slaninu majú. Jak nám malý uřežete, velice se pořežete; jak nám veliký uřežete, do nebe se dostanete. Fašanky, fašanky, ňerný má fúsy — a ten čert rohatý tancovat musí.« Tancovali: Toto bude na konopé, toto bude na len, toto bude na cibulu, toto bude na křen.

»S medvědem a s kurou« choditi bylo obyčejem na tlustý čtvrtek, který vždy do února připadal. V ten den dostávala chasa jídlo tučné. Že i na Opavsku medvěd s kúrou chodil, odtud hádáme, ježto někde medvěda smolou namazali a peřím posypávali. Ve Stěbořicích před 60 lety chasníci nastrojili medvěda do hrachoviny, jej »provízly« obvázali, přivěsivše mu zvonec od hříběte, načež jej na řetězi vodili dům od domu. Jeden z průvodců nesl ruční košík na vejce i slaninu. Vstoupivše