zané za nohy na provaze, napjatém mezi dvěma stromy. Husa byla opletena motouzem a bylo tedy dosti nesnadno hlavu jí urvati.

Pamětník popsal Kollárovi*) zábavu tu, strojenou od řeznických tovaryšů v městě Zvoleni v tento rozum: »Mezi dvě staré vysoké lípy byl provaz rozepnut, z jehož prostředku visela za nohy přivázaná živá husa. Mládenci běžíce na koních pod provaz, pravou rukou hus za hlavu chytali a terhali. Poněvadž hus někdy celá špagátem opletena byla, stalo se často, že jezdec derže hus v ruce, viseti zůstal, an kůň v běhu pod ním ušel. . Kdo hlavu odterhol, stal se tím jako kníže mezi ostatními, dostal odměnu hedvábný šátek, stříbrné stužkami ozdobené ližice, on v tanci předek vedol, tanečnice ostatním rozdával a všelikou jinou úctu a odměnu měl.<

Zábavu tuto o popeleční (smetné) středě na Slovensku líčí podobně Božena Němcová**), přidávajíc jen, že někdy jezdili tovaryši řezničtí na koních, jak u Kollára popsáno, jindy však sami běhali v řadě a snažili se rázem hlavu huse utrhnouti. Komu se to poštěstilo, dostalo se mu čestného daru" od některé dcery mistrovy, hedvábný šátek a květina na klobouk.

Vzrůstající kultura potlačila s úspěchem neušlechtilou starodávnou zábavu, která v době naší nadobro již vymizela z podání lidového.***)