druhý prvému, dával zase druhý olázku prvému. Který nezodpověděl, byl poražen.

Ostatní koledníci zápasili každý proti svémn, tedy rychtář proti rychtáři, tancmástr proti tancmástrovi, ovesnej proti ovesnému atd., chtěje jeden druhého pokořiti. Tak prvý rychtář hleděl druhého rychtáře ferulí v poskakování proti sobě uhoditi, což tento obratně odrazil a rázem na prvého dotíral. Tancmástři si uvážou klobouky a tancují kolem sebe. Při tom hledí jeden druhého věnečkem do ruky píchnouti a klobouk s hlavy shoditi. Klerému klobouk byl na zemi shozen, jest poražen. Podobně zápasí mezi sebou Curkové a Moučkové.

Když všickni ostatní koledníei své síly změřili, ustanou od boje. Rozhodný boj vede se mezi hejtmany obou stran, kteří jsou obyčejně mužové starší, tak mezi čtyřicítkou a padesátkou. Dávají se tu rozličné hádanky. Který zodpoví všecky aneb aspoň většinu hádanek, zvítězí. To se daleko široko rozhlásí. Stalo se mnohdy, že sešli se i trojí koledníci. Tím tužší byl po koledě zápas. To stalo se na př. ve Slavči, vesnici u Trhových Svinu. Poněvadž se vítězství ani na tu ani na onu stranu neklonilo, a koledníci od rána až do večera se potýkali, nezbylo občanům ze Slavče nic jiného, nežli všecky vyhnati. Po boji si dali hejtmanové >šnupku« a v míru se rozešli na různé sírany.