právo, s nímž jde vždy napřed, druhý ferulu, třetí věneček, čtvrtý pokladnici. Ostatní chasníci nesou meče. Několik najatých chlapů ponáší za nimi pivo a měchy na obilí. Za prvním stárkem vkročí do jizby ostatní chasa. Hospodyně je uctí uzeným masem, koblihami atd., domácí dcery dají zase něco do věnečka, kus slanin »na šablu« a do měcha obilí. Hudebníci zahrají, zatančí se kousek a jde se o dům dále. Večer se nasbírané potraviny dražbou prodají.

Někde, jako na př.- v Petrovicích u Sloupá, volívají se »stárek a mladší stárek* o musice »záhrankové«, t. j. o muzice, kdy se jenom hraje, ale netančí, tu neděli před ostatky. Jinde zase volívají stárky až v hody (posvícení).

Na Hané sešel se v neděli odpoledne u pudmistra obecní výbor. Dostavila se tam děvčata a vystrojila právo, kteréž se zapíchlo nad stolem úřadním. Potom přišli chasníci »požádat za právo«. Obecní výbor vyvolil z chasy »mladý výbor«, ten pak ze sebe zvolil rychtáře, pudmistra, mladšího pudmistra, konšela a dva sklepníky, kteří měli pod sebou pivo uložené ve sklepě u sedláka naproti hospodě. V ostatky totiž chasa muziku sama si zjednala a zaplatila a piva si též nakoupila a sama nalévala, začež se hospodskému nějaké náhrady dostalo.

Odevzdávaje obecní výbor právo tomuto mladému výboru na dni masopustní, sám vzdal se na ten čas práva souditi a udržovati pořádek v obci a přenesl toto právo na mladý výbor. Starosta napomenul přiměřenou řečí chasy, aby byla dbalá pořádku a dobré kázně. Z domu starostova neslo se pak právo slavnostním průvodem do hostince. Mladý výbor zasedl za »úřadní stůl«, nad nímž do trámu se zapíchlo právo.. Muzika zahrála i nastal taneční rej, přerušovaný čas od času nějakým žertovným soudem. Někdo někomu něco podstrčil; třebas jehlu mu zapíchl do šatu. Šel potom k úřednímu stolu žalovat. »Pane rychtáři a pane pudmistře a celé poctivé právo, já jsem tomu a tomu vynašel, on mi ukradl železný sochor.« Rychtář zaklepal ferulou a poslal konšela pro zloděje. Ten se dostavil, řka: »Pane rychtáři a celé poctivé právo, co je mne tu třeba ?« Rychtář mu oznámil, z čeho jest viněn. Nastalo vyšetřování, »železný sochor« se u něho našel, i byl souzen a odsouzen k pokutě »buď na zlatě nebo na gatě«. Tato se vyplácela ferulou. Konšel vzal ferulu a šel s ní ke dveřím. Muzika hrála a chasa zpívala píseň: »Jedna dvě, byly dvě, byly, byly, byly dvě, kdo jich nechce počítati, nech se ide podívati, že jsou dvě«. Konšel začav ode dveří měřil ferulou poklepávaje po zemi, potom poklepával vinníka od země po nohou, po zádech až po lopatky, kdež mu vyměřený počet vysázel. Jiný byl obviněn, že se ze slavného úřadu posmíval, anebo že škaredě pohlédl na právo atd. V pondělí a v úterý dopoledne chodili jako jinde s právem po sbírce^ v pondělí po jedné, v úterý po druhé straně dědiny. Večer v pondělí začalo se tančiti »coufávou« na nápěv: »Rostó, rostó, rostó konopě na cestó«, při kteréž si děvčata »zasazovala za stal*. V úterý o 12. hod. muzika přestala hráti; pobavivše se ještě chvilku společenskými hrami., rozešli se.