Na škaredou středu děvčata šla na přístku, ehasníci jim přinesli zavdavné. Večer šli s průvodem k pudmistrovi odevzdat právo, pri čemž se na basu něco »švrdlikalo«.

Jak dospělá mládež na Hané »držívala právo« a někde posud drži, vylíčil dle vypravování účastníků zvyky ostatkové z Kroměřížska, Tovačov-ska, Vyškovská a Prostějovská první dnes znalec lidového života na Hané Jan Vyhlídal.*)

Osoby: 1. Fojt. (Rychtář.) 2. Pudmistr. 3. Písař. 4; Dva konšelé. 5. Kopař. 6. Ponocný. 7. Sklepník. 8. Kominář. Pamětník vykládá: Když jsme chtěli držet právo, tak jsme se sebrali chasa a šli jsme k panu rychtáři a pudmistrovi prosit, aby nám dovolili ho držet. Když svolili, tak jsme se strojili k tomu. Ode dávna byl v obci naší Skašticích takový rožeň, zapíchnutý na spodku do dřevěného skřenka; vysoký byl na loket, celý železný, na vrchu se špicí, aby se právo mohlo zapíchnout do podlahy (stropu). Tenlo rožeň se dal děvčatům do práce. Děvčata buda za drožky, mívaly na svajbách na hlavách zlaté pantlíky, takový jeden se dal na vrch rožně a propíchl, pak přivázal, a se tak vázaly dokola dolů pantle, a hodně moc. Jak bylo právo pěkně nastrojeny, zanesli jsme ho k panu rychtářovi, a ten ho doma zarazil do podlahy. Potom v neděli jsme šli, všecka chasa, právo přijímat s muzikou. U pana rychtáře na nás čekali celý úřad; oni už nás měli sestavené, jakým budeme který úřadem, protože předešlou neděli po modlení v kapličce měli jsme venku volbu. Tak nás vyvolávali. Než se tak stalo, napomenuli nás, jak se máme chovat. Pak se začalo volat. Ten, co nosil to právo, jmenoval se fojt. Dal mu rychtář právo do ruky, a muzika hrála intrádo. Potom se volal pudmistr, a zas se hrálo intrádo; pak se volal písař, co měl kasu pod sebou a zapisoval, a to jsem byl já Jan Pospíšil. Pak zvolili konšely, dva, ti byli povinni pomáhat fojtovi a pudmistrovi musili vodit obžalované ke stolu. Ještě ustanovili kopaře, co dával vršky na záda; ponocného, co hlídal a troubil před hospodou; sklepníka, co měl >pivo pod sebou, a komináře. Když jsme byli zvoleni, tak jsme poděkovali úřadu a šli jsme s právem a muzikou do šinkóza (hospody), tam byla podlaha (strop) dřevěná, a sloup v prostředku stál. Tam jsme chodili s právem kolem sloupu, muzika nám hrála, a pak jsme zasedli za stůl, jak starý úřad sedával. Na dva na sebe složené talíře položili jsme dvourýnščák a dukíit. Starý úřad nás doprovodil do hospody. Sotva jsme dosedli, juž začaly jít žaloby; hned žalovali starého rychtáře, že se nám z našeho poctivého práva vysmíval. Hned šel konšel pro něho a dovedl ho ke stolu, a nový fojt mu pokuty nasoudil dva zlaté a k tomu pět vršků. Přišel kopař s ferulou. byla složena ze dvou deštiček, aby to klapalo na zádech, a vinníka trestal. Muzika spustila, a my s ní zpívali: Jedna dvě, bijó mě, jedna dvě, bijó mě, bijó, bijó, má panenko, bijó, bijó, má panenko pro tebe! To byl