jeden vršek. Dostávali i po 10 vrškách. Napřed doslal starý úřad, pak každý, co byl v hospodě. Jak jsme byli hotovi, shrábli jsme peníze asi 40 zl., abysme výlohy zapravili. Piva jsme si dovezli bečku z pivovaru z Kroměříže, máz plechový se očistil, aby se svítil, děvčata nám ho nastrojily a ověnčily, a z toho jsme pili a zavdávali těm předvolaným, co byli žalovaní. Tancovali jsme hodně dlouho do noci. V pondělí jsme vyšli do dědiny a chodili jsme ráno dům vedle domu s právem. V domě fojt píchl právo do podlahy, úřad zasedl za stůl. Hospodyň zatím donesla nám mísu koblihů; za odměnu protočil ji fojt a ostatní děvčata po jizbě. Ko-minář vymetal komín, co kde mohl tam popadnouti, schoval do měchu, který na sobě nosil. Až jsme ze stolu všecky koblihy uklidili, šli jsme s muzikou o numero dál. Jak jsme byli hotovi, šli jsme zas do hospody a tančili. V úterý to šlo zas až do večera. Před večerem jsme odváděli právo. Zas jsme šli s muzikou k rychtářovi, a zas tam úřad seděl. Náš fojt pravil: »Pane rychtáři a pane pudmistr a celý úřade! Odvádíme vám toto poctivé právo tak, jak jsme ho přijali, tak vám ho zas poctivě oddáváme.* Obecní úřad nám vyplatil; každý z nás dostal několik vršků! My jsme jim dali za to vědro piva. Co jsme nasbírali, jako maso a klobásy, to jsme prodali, a koblihy pojedli, peníze sčítali, zaplatili muziku, pivo a ze šinkoza; a nechali jsme šest rýnských na mši svatou. Ostatek jsme s děvčaty proužili.

V Lobodicích drželi právo naposledy r. 1854; až na malé odchylky konalo se tak, jako na Kroměřížsku. Opatrná chasa napřed si vyžádala aspoň týden před ostatky dovolenou od úřadu obecního držeti právo. Když se tak stalo, postarali se o muzikanty na celé ostatky. Pamětník jiný opěl V3rpravuje: Muzikanty jsme živili celé ostatky, a co vyhráli v hospodě, z toho si vzali polovici, ostatek patřil nám. S hospodským jsme vyjednali, že dostane 30 rýnských za ustoupenou a 12 rýnských na světlo. V ostatky nám popustil sklep, do něhož jsme uložili pivo z Chropíně. Pak jsme ze sebe zvolili tento úřad: Rychtáře, pět pudmistrů, čtyři konšely, co vodili provinilce k soudu: dva pomocné, dva sklepníky, co měli pivo pod sebou; dva komisaře. Kopaře, co vyplácel pokuty; měchonoše, co do měchu sbíral koblihy. (Viz připojené vyobrazení z lidových slavností hanáckých na Národopisné výstavě 1895.) Právo strojily hospodyně. Donesli jsme šablu, a hospodyně na ní zavěsila obojek, jaké nosily na krku; ale ze áable špice musila vyčnívat, aby se právo mohlo zapíchnouti do trámu. Pod obojkem navěsily se na šablu věnečky, na spodek bílá sukýnka, jenom stupka od šable byla volná. Tak bylo naparáděno to naše poctivé právo. Po požehnání óřadi nám vydali právo, napomenuli nás a my s ním a muzikou zrovna do hospody. Tam se zapíchlo do trámu, a noví óřadi sedli pod ně. Muzika hrála a provinilci se trestali. Kdo se provinil proti poctivému právu, toho přivedli konšelé před úřad. Rychtář se ptal: »Jak chceš byt trestané, esli na zlatě nebo na gatě?« Rozhodl-li se na gatě, vyplatil mu kopař ferulou. Muzika spustila, a kopař podle taktu pěje verše: »Jedna dvě, byly dvě, byly, byly, byly, byly, byly dvě« vyplácel. Po vý-