Podešva, napomíná ostatnike, abe se stišela, že jim písař — Jakob Ječ-minek, přečte důležitý nařízeni. Obecenstvo stichne, a písař čte: »Ctěné panenky! Výnosem c. kr. finančního řiditelství v Brně přišlo nám nařízení ze dne 19. ledna 1903 č. 1,900.999, bychom nejdéle do 25. února 1903 vybrali daň, a to daň gruntovní, domovní, ekvivalentní, jakož i přirážku na ostatkové právo, úhrnem 1900 K 99 h. Jelikož na nás mladý úřad tak těžké břímě jest složeno, tak vás žádáme, ctěné panenky, jakož i vás, staré dobré stařenky, byste nám nějakým příspěvkem pomohly, bychme se eksekucí zbyli. Která nemůžete dáti šestáček, dejte aspoň zlaťáček, která z panenek nic nedáte, však se za to nevdáte.« Včel hážo »šestko«. Rožnó se dvě svičke, strčijó do švicnu a postavijó na stul: meze němá só dva taliřke na sobě. Na vrchni talířek položijó dvórenščák, na stul nedaleko sklínko s pivem a jedno s kořalko; mozekanti hrajó piáno tojč, ostatnice vezmó svy tanečnice a tancojó. někdo z nich však břinká dvó-renščákem na taliřko a šedi o štola a hlídá právo. Až zatancojó párkrát do kola, zastaví se před právem o štola první stárek s první stárkovo, on ji zavdá piva a gořalke, a ona kdese našmátrá šátek, vedělá z něho peníze a vhodi na taliřek. Pak ji tanečník ješče zavdá a odendó. Tak de jedna pára za drohó a ke konco hážó aji vdaný, a dež jež přestává pršet, sčítajó co vebralo, a písař to zapiše. Tancoje se podlivá stényho recepiso jako včera. V ótery ráno kolem desáté ostatnice ebodijó po dědině dum od domo s mozekó. Napřed jidó kluci s rněchama na ječmen, prvni stárek nosí právo, drohé stárek farolo, a písař pinko na peníze, dráb nosí šablo na slanině, jeden sklepník pivo v potynce a drohé goralko ve sklínce. Z té potynke masem nabirajó pivo, a zavdávaje, kde přendó. Přenda do staveni, mozekanti hrajó, a stárek veznamenává hospodeň lebo cero tanečkem. Někde jim dajó e oběda. Mezetém kluci pospozijó celé dum a béró, co mužó, jako strake. Až všecko pochodijó, v hospodě všecko prodajó na dalši ótrate. Večír pak zas zasedne obecni óřad za stul a pisař přečte drohy nařízeni, kery jim právě dneska došlo: »Ctěné panenky! Jelikož jsme tuto gruntovní daň a ostatkovou nevybrali, jak máme předepsáno, a nové nařízení nám přísným eksekucím hrozí, že nám i právo zajmou, tož znova vás žádáme, ctěné panenky, jakož i vás, staré stařenky, byste nám nějakým příspěvkpm nápomocny byly. Jen s kurá-žem do toho, ať je toho mnoho!« Háže se jak v pondělí, jenom v tém rozdílem, že jož prší miň. Po házeni poděkoje pisař a sková penize. Obecni óřad pak odebírá právo, farolo a más. Keré ze stárku nemá to v pořádko, terno se veplati farolo, kolek osázeny. Farolo veplácí se e v nedělo a v pondělí. Obecni óřad odevzdá pak právo, farolo a más stárkám, ale te nechcó to pokrčeny přemót, a tož nezbévá jim nic jinyho, než vekópit. Po házeni v ótery pisař děkoje: »Ctěné panenky! Již se nám skončila doba radovánek, všichni vám děkujem za váš milý dárek, též i vám, staré babičky, přejeme vám dobrého všickni. Máte-li hodné opilce, přejte jim té legrace, v karty hráti, hodně píti, to je lehké živobytí. Bude-li vás to trápit, můžete se s nimi napít kořalenky dobré chuti, když vás žízeň k tomu nutí. Přejeme vám všem dobrou noc až po samý