Olomouc, i Mozeka sposti ješče marš, stárke s ostatnikama jidó třekrát do kola po hospodě, a pak sklodijó právo; bévá to k půlnoce. Potom zahrajó mozekanti »na konopě*, to je hrajó všecko do hromadě taje, mazurke, šotyše, a to tak spěšné, že se mužó strhat; všeci mosijó tancovat, hospodáři aji hospodeně, abe narustle hroby, vesoky konopě. Dež mozeka přestane, provádijó se všelijaký špáse, vemětajó komine, hrajó na mlének a dovico jinyho, a de se přece jedno dom.

4. Ostatkové právo na Pros tě jo vsku. Chlapci činívali přípravy k držení práva jako jinde. Představenstvo obce zvolilo chase výbor a odevzdalo tomuto mladému výboru na ty tři dni vládu v obci s veškerým řízením. Úřadové byli titéž jako Kroměřížsku. Děvčata právo strojila. Šabli zabalila do bílé zástěry, na vrch upevnila obojek, opentliía, jenom špice zůsíala holá. S právem se šlo v neděli po požehnání do hospody. V pondělí jako jinde chodili po dědině. Obyčejně dva nebo víco muzikantů jim hrálo na housle. V jizbě výbor zasedl za stůl, písař maloval křídou hříbata, telata, kuřata a j. na stole; pacholci vzali hospodáře do kola. a otočili se tak dvakrát po jizbě, pak jej přivedli ke stolu, dali zavdat piva a žádali: »No tož, stréčko, na te hřibjata.« Hospodář jim něco daroval. Potom tančili s hospodyní, dcerami, děvečkami a od těch vybírali na lelata, kuřata, housata. Dcery dávaly po pěli rýnských šajnů, dívky po dvou i třech. Po tanci obsloužila hospodyně hosty misou koblihů. V hospodě byly tytéž pořádky jako jinde. Odchylným bylo, že na př. v Hluchově děvčata »zasazovali« pod právo, t. j. která chtěla seděti co nejblíže práva, zapíchnutého ve stropě, musila více platiti, až 6 rýnských. Chlapci vybrali někdy až 70 zl. na útraty. Když se vyplácelo feruló, fiigiiló, zpívalo se: Jedna—dvě—po hlavě, jedna čtyry . . _ V Muchově naposledy drželi právo r. 1848.

popsal již Fr. Bartoš na začátku této stati. Právo mělo tu zvláštní názvisko »dróžka«.