str. 122
supe, div nepustí duši . . ., povětří ruší,
(V. sípá div nepustí duši, jestli spolu trochu kluší, jen povětří ruší). Při tom v radě vůkol kamen sedí starý baby, přitahují krku, ramen, dodávají rady (V. po celé světnici hledí na každého rády); tu podle ouřadu svého, jim od vyšších svěřeného, nešanují žádného (V. ani svého), přesoudí každého. Znamenití lidé byli, muzika sloužila a jak měšce vyprázdnily, hned je opustila; (V. Mnohý jest slavný a vážný, když jen zní muzika, ale jak se měšec vyprázdí, z hospody utíká); muzikáři a ... (V. krčmáři) sic, jestliže nemáš v měšci nic, nebudou ti sloužit víc, neplatíš, seš za nic (V. bezděk musíš jít pryč). V tom (V. tak) přijedou Tři králové, vážně s uctivostí a jak sluší na takové, přijati jsou hosti,
hospodyně (V. hospodyňka) smaží šišky, do června jako lišky, při nich koblihy co myšky (V. velké i malé kobližky), v nich sladké
jíšky.
|
Vavák má nyní sloku, kde napomíná bujnou mládež, varuje před zkázou. V dalším kára opis Vavákův i Musejní rukopis, že ten, kdo si počíná nejhůře, mívá pochvalu největší. Mnohý prý nadělá povyku, křiku; co zlé, to jde zdárně »k zniku« jako rákos v rybníku.
|
»Tu (V. To) nejeden lid obecní (V. vesnický), jsou vášni takové,
(V. časem ve všech mají).
ale sumou omneš, všickni i vyšší stavové
(V. však i měšťané, páni ctní také to dělají),
sou fantaziji poddáni, masopust si je prohání, (V. tak jako někdy pohani),
aby nebyli poznáni, přestrojí se páni (V. v larvách se prohání).
Tu všelijaké mumraje ke cti Bachusovi
mistr z pekla, "spíš než (V. jenž spad) z ráje až hrozno připraví (V", jim
strojí),
tento černý blejská zuby, jiný nese čepík hrubý, ni zanechaje (jiný' nechaje) své čuby, má kožich na ruby. Jestli se trefí (V. hodí) sanice, jak by se líbilo (V. ach. toť se jim líbí), přisednou, vozí se až milo (V. ať to každý vidí); napřed zvonce břinčí (V. rohami crnčí), zvoní, dodávají křtaltu koni, pozadu (V. třebas že) že nouze honí, měšce na dluh stoní (V. lomí). Neuctí (V. Uctivá) přítel přítele v masopustní časy, leč ho naleje .... (V. ledačehož se naleje), až po samé vlasy (V. mnohý až pod vlasy); tu chválí, že ho uctili, že dvorsky veselí byli, když ctnostně na zdraví pili, až sysle vylili. Ach, Bohu milá středmosti, kde (V. kam) si se poděla, o ?!aročeská sprostnosti, kdyby ly viděla
|
|
|
