str. 129
Rodiče » strojili* vrkoče děvčatům a kde bylo více dcer, bylo i více vrkočů. Skoro celý týden před masopustním úterkem vystaveny byly vrkoče za okny a chlapci obcházeli město a posuzovali nádheru a jakost vrkočů, rozhodujíce, který vrkoč jest z celého města nejhezčí. Vyjednáváno mezi děvčaty a chlapci, kterému chlapci děvče se srozuměním rodičů svůj vrkoč dá.
Odpoledne v masopustní úterý doneseny vrkoče do hostince »na sál«, kde se tancovalo o vrkoč. Chlapec dostal vrkoč a daroval děvčeti za to různé pamlsky, hračky, šátek neb jiné dárečky, jež mu rodiče pro děvče, které mu vrkoč darovalo, uchystali. Byl to jakýsi druh dětského »obvěněrií«. Každý chlapec tancoval pak se svým děvčetem, což trvalo až do 5, 6 hodin veder, kdy děti musily pak ustoupiti dospělým, kteří se oddali posledním radostem tance v masopustě.
Donesené vrkoče vystaveny byly na velikém stole a podrobeny znaleckému posudku. Po skončeném tanečním veselí odnášel si každý hoch darovaný mu vrkoč domů, pří čemž jej děvče jeho vyprovázelo. Vrkoč, jenž uznán byl nejkrásnějším, vyprovázen byl při odnášení hudbou. O vrkoč tancovalo se naposled na Opočně v roce 1867, neboť roku příštího byl tanec o vrkoč z popudu tehdejšího řiditele školy p. Jiřího V. Dlouhého zakázán, tak že obyčej ten úplně zanikl. I dívky dospělejší, zvláště ty, jež měly známost, strojily si vrkoč a darovaly jej známému neb vyvolenému mládenci, však i to zaniklo se zákazem tance o vrkoč školní mládeži.
Doktor Fous a Markyta v masopustním průvodu na Sušičku.
K maškarám masopustním druží se v Dobříně »doktorFousa Mar-kyta« (patrně vznikly názvy vlivem divadelní hry o doktorovi Faustovi a Markétě). Na hadry slámou vycpané tak, aby měly podobu těla lidského, navlekou se roztrhané šaty, jaké vídáme u žebraček. Hlavu tvoří »bam-bula« sešitého tmavého sukna, do něiiož jsou rovněž sláma nebo seno vecpány. Také nos je přišit ze sukna téže barvy. Je »pulcatý«. Oči a ústa jsou namalovány červenou hrudkou. Přes hlavu je přehozen šátek, který bývá buďto uvázán pod bradou nebo také rozvázán. Na zádech domnělé baby, jíž lid říká Markyta, sedí v nůši, která je beze dna (což znáti není, poněvadž otvor je zakryt sukněmi Markytinými) jakoby chromý muž, představující »doktora Fousa*. Má na obličeji larvu. Nánose larvy drátěné hrubé brejle beze skel, a po stranách téže larvy husté, kudrnaté vousy. Oči prohlížejí vážně z otvorů larvy. Markyta drží vycpané nohy mrzákovy. Skutečně však doktor Fous chodí, maje nohy provlečeny proraženým dnem nůše*). Podobá se tato maškara maškaře v průvodu židovském r. 1741 a v průvodu mikulášských maškar (str. 61. a str. 80).
*) Jos. Šebesta, Český Lid IV. V Praze 1895,. str. 525. Zíbrt, Masopust.
|