Předchozí 0145 Následující
str. 140

hazujíc obecenstvo lopatou buď sněhem nebo blátem. Po té ho shodí do strouhy a mluví nad ním pohřební řeči, dosti vtipné, humoristické, někdy však chatrné. *)

V neděli masopustní na Ge s k é m Krumlo vsku*) zvolen byl nejsilnější čeledín za >masopusta«. Tonto vyvolil si opět 9 »hejtmanů« z nichž každý měl svůj úřad. Po požehnání vyšlo se z hospody. V předu muzikanti, za nimi vyšňořený »masopust*, který v kabátě nesl láhev rosolky a v ruce talíř, přikrytý ozdobným šátkem. Za »masopustem« kráčeli dovádiví a skotačiví hejtmani. Když došli k stavení, vkročil první do něho »masopust«, představuje se hospodáři a hospodyni. Přál jim veselý masopust a za napití rosolky nepohrdnul dárkem. Jakmile hospodář uložil na talíř nějakou tu zlatičku, dovolil »masopust« vstoupiti i ostatním. Potom ovšem nastal pravý masopustní rej. První vytáčel hospodyni »Ječmínek«, za to dostal aspoň půl slaměnky ječmene. Po něm přišel na řadu »masař«, jenž opět ulovil kus »uzeného«. A podobně vystřídali se *Pš enič ník«, »Žitný«, »Chlebař«, »MLynář«, »Va-ječník«, »Brambor« a konečně »žid«, jenž ovšem s darem nebývá nikdy spokojen. Po podarování všech nastal znova všeobecný, divoký rej. Podobné obcházení trvalo až do večera. Večer opět tančilo se v hospodě. V úterý ve dne vjela teprve všem masopustní krev do hlavy. Maškar všude jako máku. Hlavní však pozornost budí vždy tři zjevy: vůz, oráč a kůů. Obyčejný vůz byl zbaven svého vršku. Na nápravách postaveny jsou k tomu připravené a vyřezané, pestře opentlené sošky, představující tančící párky. Sošky ty. spojeny jsou ozubenými kolečky se špicí vozových kol, takže při pohybu vozu otáčely se i sošky jako při ladném tanci. Oráče se užíralo jen tehdy, byl-li sníh. Do starého pluhu zapraženo několik silných mladíků, jimiž oral sám »masopust«. Po dlouhém jich týrání konečně pluh se roztrhnul, při čemž »masopust« zraněn a se zbytky pluhu odvezen trakaři do hospody. i>Kůň« býval velmi vzácný a proto obešel často více vesnic. S ním zároveň přicházel jeho majetník, jenž jej chtěl, »masopustovi« prodati. Při tomto »handlování« ovšem opět první roli hraje žid. K večeru opět nastane tanec, který trvá až do půlnoci. K půlnoci nastanou lamentace »masopustovy«, že přestává jeho vláda a že »Půst« ji převezme. Konečně rázným zakročením »masopusto-vým« ustanou hudebníci hráti a masopust pochován.**)

O masopustě (hlavně poslední tři dni, t. zv. bláznivé) chodívají v okolí Nepomuka dosud po vsi »voračky« (maškary), vybírajíce obilí, nebo šišky nebo též i peníze. Voračky představují obyčejně žida, sedláka, bábu, » Tyrola* (s vysokou čepicí, s bílým oděvem, obyčejně košilí přes vrchní šat), kozu, kominíka atd. Žid neschází již při žádných »voračkách«. Často jim hrává hudba. Tyto tři poslední masopustní dni se skoro pořade tančí. U »muziky« se objeví večer vždy též »voračky«, tančí několik písniček spolu a pak zase odejdou. Hudebníkům


*) J. K. Hraše, Český Lid II. V Praze 1893, sir. 192. **) Petr Valenta, Český Lid II. V Praze 189tí, str. 71—72.

Předchozí   Následující