Čtvrtek po masopustu nazývá se Pytlový čtvrtek. Dojídají se zbytky z hodů masopustních. Nenasytní ctitelé Bacchusa ještě se nemohou rozloučiti s radovánkami masopustními a s jejich dozvuky. Název ten nikdo asi již nezná. Vyprávěl mi o pytlovém čtvrtku stařičký strýc, Jan Kašpar, cestář v Kostelci nad Vltavou. Na otázku, proč se říkalo »pytlový«, odpověděl s úsměvem: »Protože se po masopustě, co ještě zbude, všecko všecinko sní, ztráví — zpytluje!«*)

Poznali jsme, jak se bavil lid český o masopustě. Vyrostla by knížka tato, kdybychom si zároveň všímali, jak hlučně a strojeně okvasili masopust staří po městech. Hlavně mládež tropila po městech ve dne a a zvláště v noci bujnosti, až úřady je zakazovaly a trestaly. Zajímavé toho doklady uveřejnil V. Schulz v Čas. Č. Musee 1899, str. 360. .Souhlasně poučuje o slavení staročeského masopustu v městech kniha Lean-dra Rvačovského Masopust roku 1580, z níž původní obrázky (masopustní sanice, průvody maškar, soud a pohřeb Masopustu atd.) otiskujeme v knížce, samostatně vydané pod názvem »Masopust Karnaval z Kobli-hovic a Bachus souzen a pochován*. Tam zároveň uveřejňujeme rozpustilé hry masopustní, jaké vlivem městských radovánek masopustních šířily se i po venkově českém, jakož i popis, obřady a vyobrazení, jak chodili po ulicích i po domech v městech s Bacchusem, jehož na konec pochovali do sněhu nebo hodily pod led, až tyto zábavy byly zakázány a vyhynuly.