stavení vysvětloval, že hledá ztracený masopust, prosil, aby mu i zde dovolili hledat, a kdyby ho nalezl, vyvésti ho ven. Pak prohledával všecky kouty k velikému veselí ostatních. Podělen byl pak zbytky z masopustu.*)

Pořádný Hanák**) bez popelce se neobejde; i malé děti přinášejí do kostela na popelec. Po kostele chlapi zajdou si do hospody »s pláchnout* popelec. Kde drželi právo, chlapi účtují. Za dřívějších dob chodili ostatníci s »k v a s n i c e m a«. »Někdo znáš (vypravuje staříček Pospíšil ze Skaštic) se načernil jako kominář, a dal se ovázat hrachovinami a obřízly. že vypadal jako medvěď, a bubnem se bubnovalo a vodili ho na oprátkách, z obřísel zhotovených, po dědině; i do jizeb vlezl a tam nasvinil z hrachovin. Někde před námi zavřeli, někde nás pustili. Kde nás pustili, dostala hospodyň hrníček kvasnic, a ona dala kaše. Kaši jsme prodali a peníze společně propili, obyčejně někde v městě. Jinde děvčata se sešla na přástku, pacholci je pak po-čerstvili nápojem.«

Známý ostatník z Vážan vykládá, že »o nich chodijó na škaredo středo »s maškaró«. Stárek je oblečené za inspektora pojiščovne, jiné zas za dochtora, s němá je také dráb se šabló, kvasničkář s kvasnicama, jeden je medvědem, zamotané celé v hrachovinách. Medvěda vodiió na řeťazách a toze ho zlobijó, on je pak zlé, všode vleze, žere hozeny maso, slanině, véca a dovico jiný. Dochtor prohliži le, co se chcó dat pojistit, kvásničář dává hospodenim za dare kvasnice; e ječmen vezme. Večir děvčata o stárkové táhajó škáre, to je nachestajó koláčů, navařijó čaj a kafé, a chlapci dajó nápuj za penize, co dostale za sbirko, a pak se ji a pije, jako be nebela ani škaredá středa.*

Bývaly na Vsetíně jenom dvě hospody (nyní je jich právě 30!) a palírna. Do této palírny chodívali usedli měšťané i se ženami na Škaredou středu (a to nezřídka hned po kostele ráno), kdež je nájemník palírny (bylať panská) častovával kořalkou a »pučálkou«, od polou to vařeným neb močeným a potom praženým hrachem. Při tom provozovaly se i všeliké kratochvíle a hry, zvláště hra na »škar-bal«.***) Sedli si při tom na zemi do kola a zdvihli kolena do výše. Jeden z nich stál prostřed kola, maje chytat škarbal. Skarbal se pošupoval s klopotem v kolo pod kolenoma a zachytil-li ho ten, co stál v kole, sedl si na místo toho, u něhož ho zachytil, po čemž tento musil jíti do kola. Hra tato někde posud je obyčejnou.+) Posud dávají někteří hostinští svým hostům toho dne pučálku, jež se silně opepří, aby kořalka nebo pivo hodně chutnalo.

0 škaredé středě ve Slezsku viz rozprávku na konci předešlé stati.