Popeleční, černá, bláznová, škaredá, smetná středa. Pytlový čtvrtek.

Pod těmito názvy udržují svěcení středy, když masopustním radovánkám dán výhost a Masopust odevzdal žezlo Půstovi. Ještě na rozloučenou ozýval se jásot, výskot, zpěvy, zayřeštěly dudy, zabručela basa, zavííila muzika vábivými zvuky do tance . . .

Podivnou zábavu mívali na popelec staří. Mirotický ji popisuje r. 1579: »Na den Popelce, jest divné, co se na mnohých místech děje: panny kterékoli celý rok do tance chodily, od mládencův bývají shromážděny a k pluhu místo koní zapraženy jsouce, s pišťákem (pištcem), který na tom pluhu pískajíc sedí do řeky nebo do jezera taženy bývají.**)

Krolmus líčí, že na panství Kouteckém na Domažlicku masopust zakopávají, t. j. dudy a housle. Vzali na sochor a nesli je za ves Kyčov. U špejcharu udělali do země jámu a chlapce na nosítkách v slámě zaobaleného, chlapec u jámy jim uskočil a oni tu slámu složili a zahrabali ji. To bylo ve středu škaredou okolo 3 0 hodin před polednem. Lid to slaví. Roku 1821 svědek očitý Jos. Červený ze Stanětic. Housle i dudy zaobaleny, v smutném oděvu zaobalený šli před chlapcem, loučili se s Masopustem.**)

Na popeleční středu na Gholtieku ráno chodí ženy s hrncem, v němž je rozpěněno mýdlo a štětičkou »pucujou múzky«. Přepadený muž, nechce-li býti zamazán, musí se penězi vykoupiti. Peníze se pak společně propijí. Říká se tomu »prát zástěry*. Obyčej tento zachoval se v okolí Přelouče. (Bezděkov u Choltic.)

Na popeleční středu na Hradecku ráno pijí mužští kořalku, aby jich prý neštípali komáři a mouchy po celé léto. Tančí-li se na popeleční středu přes půlnoc, objeví se prý mezi tancujícími ďábel v zeleném kabátě a straší je.

Říkají a zpívají všude po zemích českých ženské: ^Škaredou středu nerada předu, ráda spím, co je dobrého, všecko sním.«

Na popeleční středu na Ledečsku chodíval po vsi člověk -směšně oblečený. V ruce nosil rozsvícenou lucernu. Přišed do