Kat (královi): Milostivé krále, jak mám poručené.

Král (katovi): Mistr katie, niemeškajtie, krásnu Dorotu do žaláru h» dajte; tam ju tráptie, mučtie, na ju krásu nič nedbajtie.

Kat; Jn už, krále, jn naučím, až jn smrti poručím. (Dorotě): Kam,. Doroío, kam pospícháš, odo mnja sfaťa být máš.

Dorota: Já pospíchám k otců svému, do zahrádky Kristu Pánu.

Kat : Chceš, Doroto, chceš ma byť, já si ťa chcu od smrti vykúpiť.

Dorota : Ach Bože Prebože, malá som být králova a teraz musím být katova. A ty katie, nepospíchej, len sa mi pomodlit nechej.

Kat : Šetko nadarmo pravíš, meče sa nezbavíš, klekni čarodnica,. podvodniea, narobila si klebet na tisíce, už jich niebudeš dielať více. Já mám ostrú šablenku krakuljenku, šticu ti podholim, zholu sa nebojím. (Dorota klekne.)

Dorota (zpívá) : Sem se želu do žalára, nejuvidím svjetlo žádné. Bůže, Bůže, Jesu Kriste, poručím svú dušu iste.

Král (volá na kata) : Dielaj, katie, čo máš dielať, nemóžem sa na. to dívaf.

Kat (vytrhne šavli) : Hoptie ludi na stranu, aby vám nieudielal-muj meč ránu.

Deofil (zpívá): Stůj, katane, nepospíchej, zadrž meče svýho; krásno, pano, si nezdychej, uzříš krála svého, ku kterému ťa povedu, pak si tie-do nebe zavedu, s tiebou bydlit' budu.

Kat (zpívá) : Jak byl můj meč ostro hnianý od Deoíila zadržany. Staň, Doroto, krásno pano. pardon ti ja vyvolím. (Dorota vstane.)

Deofil (mluvi) : Hopsá, hejla, ak sa nám to dobré dielá, trvalo by to od rána do večera.

Kat (mluví): Hopsá, hejla, dyby bylo máz páleného, dyby sa moje katovsko sree občerstvilo.

Deofil (mluví) : Hopsá, hejla, dyž bylo maz vína, aby sa moje vojensko srče občerstvilo.

Král (mluví; odtud stále mluveno): Deofile, bez prodleni, skoč Do-rotie, krásné panie, aby mnie poslala ovoce od nebeskýho oce, kvítko lálje od Panenky Marie.

Deofil (Dorotě): Doroto krásno, nad slunce měsíc jasno, máš poslat královi ovoce od nebeskýho oce, kvítko lálje od Panenky Marie.

Dorota: Tus, Deofilku, ovoce od nebeskýho oce, kvítko lálje od Panenky Marie.

Deofil: Milostivé krále, tus ovoce od nebeskýho oce, kvítko lálje od Panenky Marie.

Král: Ach vím, že Doroto svata a moje duša prekleta.

Gert (vejde) : Brrrr . . . Dávno sa na vás dívám, po svojom poli. semeno rosívám, myslím na to ve dnie v noci, aby krála mohl přemoci.

Král: Čertie, nieber ma, dám ti celé mění mé, zlatu korunu před tebú sjímám, len ak s tiebú nieprebývám.