k dobrému, — do školy je šikuje, — učí všemu ctnému. — Kdo chce stálé radosti — z dítek svých užiti, — má věk outlé mladosti, — záhy v kázni míti; nabudeť potěšení, — otec, matka spíše — Bůh váš někdy přivede, — kdež anjelská říše. — Pakli žáčka nemáte, — na papír nám dejte, — pro jeden groš nebo dva — jistě neschudnete.«

Zprávu o chození s Řehořem r. 1804 zapsal Rulík v českém vydání mravoučného spisu Millerova r. 1804. Vypravuje doslovně: »Na den sv. Řehoře, jakž obyčej byl, chodil učitel školní s svými žáky od domu k domu po Řehoři, zpívaje s nimi píseň k tomu přiměřenou. Někteří obyvatelé udělili mu almužny hojné, někteří nehrubě mnoho dali, a jiní dokonce nic. Jeníček, tak říkali tomu poctivému žáku, jemuž učitel, tak jako druhým za to zpívání některý peníz dáti musil, řekl kamarádům: ,Víte-li co, bratří, pan učitel má takovou práci s námi, kterouž mu celé město ani za jeden den zaplatiti nemůže; já myslím, abychom ničehož za naše zpívání od něho nebrali/ ,Ano, ano' pravili druzí, ,tak uděláme'. ,A medle! co nám ten malý peníz pomůže?' řekl z nich jeden. A jiný doložil : ,Když jednou zrosteme, a hospodářové zde sami pro sebe budeme, náš starý, dobrý učitel nesmí více po Řehoři choditi a za dveřmi zpívati.' Když byli velicí, jako hospodářové učinili tak, a tu ten žebravý marš pana učitele přestal, dávajíce mu za to jistý peníz, aby raději na ten den místo holdování učil ve škole.*)* Teprve ovšem r. 1875 po úpravě platů učitelských došlo k vyplnění tohoto přání. Zajdeme se nyní podívat, jak se zábava Rehořská slavila. Srv. Č. Lid V. Srv. Valchář, Žákovská slavnost na sv. Řehoře na Ledečsku, Č. Lid IX. 354 : Brůha Em., Chození s Řehořem v Bernardicích, Č. Lid XII. 285.

Ještě roku 1780 několik dní před dnem sv. Řehoře odesílali na Sedlčansku zvláště vesničtí učitelé některé zrostlejší žáky za vojáky přistrojené po všech, kteří kromě oné známé písničky > Učitele velkého. Řehoře svátého« — následující verše zpívali, za něž dary obdrželi a je svým učitelům přinášeli. (Opsal z pamětní knihy děkanství sedlčanského Frant. Lego.) 1. S bubnem, se vší veselostí, svatému Řehoři ke cti pod jeho regement verbujem dítky ke všem ctnostem. — 2. Ghásku malou, nerozumnou, zvedenou i nezvedenou přijímáme mezi. nás, by se přiučila při nás. — 3. Cvičení takové máme, ve škole se učíváme nejprv Pána Boha znáti, jeho ctíti, milovati. — 4. Potom se učíme číst a psát, dále i taky počítat. Když nechce kdo poslechnouti, musejí se potrestati. — 5. Metla jest zdravé koření pro děti nevycvičený, když ve škole se trestají, mnozí rodičové se hněvají, hned strhnou ze školy žáka, mívají z něho vojáka, tam se zas musí kárati, lískovou holí trestati. — 6. Mnohý otec nechá syna doma, on raděj vleze za kamna, umí lháti, proklínati, staré lidi přelhávati, ani svého otce nectí, neb není hoden té cti. — 7. Pročež páni rodičové, máte-li dítky takové, do školy jich posílejte a na trest školní nedbejte. — 8. Pod praporec učitele velkého Řehoře, pa-