slechněte hlasy mojí chasy, která za mnou kráčet mini; neb má něco k vyřízení, o Řehoři muži Božím, o patronu dítek školním.* Na to mu hospodář posvolí, aby zástup dítek vstoupil do světnice. Na to oznamují dítky: »Dnes jest svatého Řehoře, všecko na dvoře krákoře. Máme pod praporcem státi, umění si dobejvati. Bože! rač nás ostříhati, dar Ducha svatého dáti. Buben* dělá veselosti, k svatému Řehoři ke cti. Pod praporec verbujem, dítky k dobrému vědem, by se dali zverbovati, s námi do školy choditi.«

Naposled říkají žáci lamentaci školní. Žák vystoupí a promluví takto: y>Poslechněte lamentaci, sedláci! jak si naříkají žáci, vojáci.« Na to vystoupí žák jiný a dí: »Já do školy nerad chodím, a ve škole nerad sedím. Jak tam přijdu, hned se lekám, a ze školy pryč utíkám.« Žák druhý: »Proč by jsi se školy lekal, kdyť tam není žádný Hejkal.« Žák třetí: »Učitel tam s metlou sedí. Žákům do učení hledí, jak se dost málo ohlídne, hned klečí až do poledne, juž ho mele do polsdne.« Žák čtvrtý: »Na to když má odříkávat, drží metlu, chce ho šlehat. Toť bych kohouta kozlu dal, než bych se tak malovat dal.« Žák pátý: »Než bych já s ním pod komín šel. raděj bych pod oslem seděl.« Žák šestý: »Pomni, malý žáčku! Ře-hořský vojáčku! Což neznáš staré přísloví, ono ti to zřejmě praví: Že metla vyhání děti z pekla.« Žák sedmý: »O kýž by se stekla, dříve než do školy vešla.« Žák osmý: »Metla jest zdravé koření, pro děti nevy-cvíčený, udělá z líného žáka velmi dobrého vojáka. Nemusí se liškou bíti, když má na vojnu jíti.* Žák devátý: »Proto jsem se dostal do vězení, skrze moje z vojny utečení. Kdyby mne byli metlou kárali, byli by pána ze mne mívali. Ale tak jsem potud žáčkem, sprostým Řehořským vojáčkem.* Na to důstojník hospodáři a hospodyni všecko dobré přeje, zdraví a na statku požehnání, aby vše zlé Nejvrchovanější od nich odvrátiti ráčil, abyste nám mohli uděliti, praví: »Jenom na půl kopy vajec, na pu-čálku hrachu hrnec.« Načež mu hospodář něco na penězích a hospodyně na hiáchu, čočce a vejcích udělí, jenž se o tyto dary s učitelem rozdělí.

Důkladný popis Řehořské slavnosti zachoval Erben ve své sbírce Písní. Uvádí nejdříve Řehořskou píseň, shodnou se staročeskými (nápěv č. 682): »Učitele velkého Řehoře svatého dnešního dne slavnost máme; radujme se z toho. Kdo své dítky miluje, vediž je k dobrému, a své syny dej do školy, ať se učí tomu: Nejprve Boha znáti, Stvořitele svého, v víře je vyučovati Krista, Syna jeho. Pakli žáčka nemáte, na papír nám dejte: pro jeden groš, pro dva, pro tři jistě neschudnete. Budete mít odplatu v tom nebeském ráji, kde svatý Řehoř přebývá, Pána Boha chválí. Pakli nám nic nedáte, tehda uhlídáte: všecky hrnce potlučeme, co v polici máte, a kosinky polámeme, co na peci máte.«

Po tomto zpěvu hrávali »na mistra«. Zachovalo se tu starodávné říkání, upravené ze židovské Hagady, na způsob hádanek, co jest jeden, co dva atd. Literaturu o lom zevrubně i vzory židovské, upravené podle obřadů velikonočních, jakož i varianty všelijaké Erbenova textu uveřejnil jsem v Č. Lidu s podrobnostmi. Bývala hra »na mistra« vážná, z písma