který měl kasu, talíř v ubrousku zadělaný, od hospodáře dar peněžitý. Jeden z hadačů pak nosil pikslu tabákem naplněnou a nabízel všemi starším osobám ve světnici šňupec. Kdo šňupec přijal, musil zaplatitil krejcar.

Předem určil učitel, do kterých bytů se má jít, aby se nežádalo darů od rodin chudých; a tu se často stávalo, že když jsme se takovému bytu vyhýbali, rodiny ty samy nás vybízely, abychom také k nim vešli, že nám také dají nějaké vejce, kousek másla, trochu mouky a co jiného mají. Ale 'k rodinám, které svým dětem účastenství při průvodu nedovolily, se nešlo. Když jsme odcházeli z bytu, dali jsme společně s »Pánem Bohem*. Než jsme obešli celou ves, musela děvčata několikráte do školy dojít a tam své nádoby vyprázdniti.

Okolo třetí hodiny odpůldne vrátili jsme se do školy, kdež zatím paní učitelová z darů sebraných všem společný občd připravila. Byl to oběd postní, ale bez ryb. Uchystáno bylo : zapražená polévka s nudlemi, kaše pšeničná nebo jahelná (koupila-li učitelka proso, zůstala jí za to krupička), hrách, maštěné nudle a kaše z velké krupice, tak zvaná vyvařená nebo pečená, která se připravovala na ten způsob, jako dušená rýže, a konečně kosmatiee nebo křehotiny. Aby dětem lépe chutnalo, byly hrách, nudle i kaše hodně omaštěny máslem a zároveň syrobem. Co ze sebraných darů zbylo, zůstalo panu učiteli. Avšak asi třicet nebo čtyřicet dětí, které od rána do odpoledne ničeho nejedly, spotřebovalo značnou část toho, co se na darech sešlo. Po obědě pořádali jsme rozličné hry.

Druhý den vyplácel pan učitel plat dle toho, mnoho-li se na penězích sešlo. Hejtman dostával obyčejně dva groše, Řehoř, praporečník a důstojníci po groši, vojáci po dvou krejcařích, andělíčkové po krejcaru. Také děvčata dostávala za své přičinění peněžitou odměnu, obyčejně po groši nebo po dvou krejcařích. My jsme obcházeli se Řehořem toliko svou domácí vesnici. Ve Včelnici obcházeli také vesnice sousední a sbírali mimo uvedené naturalie a peníze také přízi, avšak hostiny neměli žádné, co se sešlo, zůstalo všecko učiteli.

V Jindřichově Hradci chodívali chudí hoši do nedávná také se Řehořem, ale jen v malém počtu, asi tři nebo čtyři, a jen pokradmo. Přicházeli k zámožnějším rodinám, kde byly malé děti. aby jim radost způsobili, začež peněžité dárky dostávali.

Pochoz po sv. Řehoři v první polovici věku XIX. líčí Krolmus takto:*) V tomto měsíci připadá d. 12 března sv. Řehoře biskupa Římského r. 590 voleného, velikého ctitele učilišť a žákovstva. Na tento den jeden druhému, soused sousedu, žák žáku oznamuje: »Na svatého Řehoře, památka se činí atd.« Místem žáčkové chodějí jako vojsko Řehořské přistrojeni, všelijaké šprýmy, šašky a kudrlinky po domích v rozpravách o záležitostech školních a vojenských pronášejí a provádějí. Nejmoudřejší ze zástupu, důstojník vkročí do světnice řka: »Ďej Bůh štěstí, dobré časy. Prosím po-