ve všech školách vycvičený! pověz nám, co jest to: Šest? »Šest ševců, pět hřebců, čtyry laně šly« atd. — Mistře nad mistry vyučený, ve všech školách vycvičený! pověz nám, co jest to: Sedům? »Sedum skřivanů pečených, šest ševců, pět hřebců« atd. — Mistře nad mistry vyučený, ve všech školách vycvičený! pověz nám, co jest to: Ošum? »Osum panen nevěrných, sedům skřivanů pečených, šest ševců« atd. — Mistře nad mistry vyučený, ve všech školách vycvičený! pověz nám, co jest lo: Devět? »Devět klášterů slaměných, to nádherně stavěných; ošum panen nevěrných« atd. Mistře nad mistry vyučený, ve všech školách vycvičený! pověz nám, co jest to: Deset? »Desatero husí, ty do peci musí; devět klášterů slaměných« atd. — Mistře nad mistry vyučený, ve všech školách vycvičený! pověz nám, co jest to: Jedenáct? »Jedenáct labutí, ty nám budou po chuti; desatero husí« atd. — Mistře nad mistry vyučený, ve všech školách vycvičený; pověz nám, co jest to: Dvanáct? "Dvanáct apoštolů sedí kolem stolu. Jedenáct labutí, ty nám budou po chuti. Desatero husí, ty do peci musí. Devět klášterů slaměných, to nádherně stavěných. Ošum panen nevěrných. Sedům skřivanů pečených. Šest ševců. Pět hřebců. Čtyři laně šly, a koňové tři. Dvě telátka a kravička, pásla je tam Andulička. Orel pták, to jest tak: stroj, má milá, bílé lože, půjdem na ně spát, a ta zlatá šenkýřečka bude nalejvat.« —

V Praze a v okolí, hlavně v Berounsku, provozovalo Řehořské vojsko tuto hru ještě v letech padesátých minulého století:

Profos: Já od toho regimentu profous, kdyby tady někdo něco zakous, já ho mám vůli potrestati a od armády odehnati.

Tambor: Bubny, bubny, veselosti svatému Řehoři ke cti! my dítky verbujeme ku všeliké cnosti, by se nám daly verbovati a s námi v dobrém bojovati.

Praporečník: Neomylná pravda, to věz, co mně můj bratr přines: praporec Krista Ježíše, to jest brána nebeské říše; kdo chce se do ní dostati, musí Ježíše Krista následovati.

Malí vojáci: Já jsem malý žáček, zpívám jako ptáček, rád do kostela chodívám. Pánu Bohu se modlívám. Já mám ptáčka v dubu, pošlu tam na něj Kubu: Kuba má špičatou hubu, on mi ho vykloba z dubu. Když jsem šel přes Pražskej most, našel jsem stříbrnej groš: najed jsem se, napil jsem se, měl jsem všeho dost! Já jsem chlapík jurista, mám kabát za tři sta: pověsím ho na kolík, on nestojí za troník. Já kadet, stojím piket: přijde na mě kulička, padnu jako hnilička. Já mám ptáčka v lese, on mi tam vajíčka nese: dá-li Pán Bůh zdraví, vyberu si mladý. Rada, rada, rada naše — kdybych já měl rendlík kaše, sed bych si s ní pod lavici, nepřekážel bych ve světnici. A proč je ta vaše děvečka tak hloupá, že mi tu kaši nevofouká: až já ji budu foukat, ona na mě bude koukat; až já ji budu jíst, ona na mně bude chtít.

Bandur: Já bandur ze Švábsky země, přijměte mě mezi sebe, já vás naučím verbovati, všecko na pořád bráti: nejdřív pobereme slepice, potom kde jaký vejce; až přijdeme do hospody, uděláme si dobry hody.