Major: Já major od armády, mám vyslejchati kamarády, z hloupých moudré dělati, co se má komu dostati: však až já si zpomenu, hůlku do ruky vemu; až já budu křičet: couvej! všickni budou křičet: ouvej!

V Jindřichově Hradci*) oslavovatelé Řehoře sestávali se z vojáků, biskupa a andělů a dívek. Prvým byl bubeník, za ním ve dvojici biskup a praporečník, majíce nedělní otcovu košili za spodky oblečenu, dále měli mitru ze zlatého papíru s pestrým ornátem na krku; v případě nedostatku přepásali se křížem přes prsa a boky červenými šátky . . . Setník, který mimo cylindr nelišil se od svého vojáka, byl provázen vyíším důstojníkem, sluhou nebo vojákem. Následovali vojáci ve dvojicích podle výšky sestavení. Měli na límcích a na ramenou výložky z červeného papíru, pěšáci připjali si černě natřené šavle ze dřeva v pochvě z bílého papíru vězící, za nimi šli andělé, odění jako biskup, ale bez ornátu, pouze křížem obvázané šátky majíce s vystříhávanou čepicí z červeného papíru. Průvod uzavíraly dívky v nejlepších šatech oděné, bohatě stužkami ozdobené, nesouce košíky a nádoby na potraviny.

V Bráníce u Prahy chodilo dvanáct Řehořů a dvě družičky. Vyučeni a vypraveni byli panem učitelem, principálem. Již delší čas před sv. Řehořem konaly se k slavnému tomu dni přípravy. Korouhevník tyč polepoval bílým a červeným papírem, opatřil ji praporem z látky rovněž červeno-bílé, místo níž někdy postačil papír těchže barev. Na hořejší konec připevnil hedvábný šátek. Bubeník musil již dávno ukládati si krejcárek ku krejcárku, aby si nastřádal na buben a paličky. Všichni pak opatřili si čapku vojenskou, jako mají pěší vojíni, z papíru nebo koupili si hotovou. Jen jedním rokem Řehoři místo čapek nasadili si cylindry kolkol hojně pestrými stužkami vyšňořené; vícekráte nepřišly na řadu. Kromě těchto věcí každý Řehoř vysoustruhoval si co možná nejlepší šavli dřevěnou, nebo stačily-li prostředky, koupena i plechová. Jeden každý obstaral si podobně jako obě družičky tylové šerpy zemských barev, jednu bílou, druhou červenou, jimiž křižmo přes ramena k bokům se přepásali. Místo tylových šerp brávali si Řehořové též hedvábné šátky, podobným způsobem přes tělo je připevňujíce.

Na sv. Řehoře děti jako vždy jindy šly do kostela a do školy. Řehoři konali pak obchůzku bez průvodu a dozoru učitelova. Provoďme je k prvému sousedovi. Vůdce kráčeje v čele čety uvedl ji do světnice a po křesťanském pozdravu řadí se družina v zástup; poslední místem i odříkáváním byly družičky. Vůdce povykročiv z řady a maje šavli po vo-jensku vytasenou, osloví domácí: Ač jsem malý ještě, předce mnoho se v krátkém čase ze mne stalo. Znaje přízeň k lidem, lásku vaši, směle vcházím sem s tou cháskou naší. Já jsem vůdce těehto reků, smělých slabých, chytrých, neumělých. Jeť to vojsko švarné, smělé k boji, knih a per se nebojí; slabikářů celé řady, cifer na tisíce, jež se rády před v útěk daly, ba co, za své vzaly. Poslouchat se učí, Pána Boba znáti, rodiče své ctíti a je milovati. A že pravdu mluvím, hnedle zvíte, když