na vojsko mluvit uslyšíte. Pozor! Pověz každý s uctivostí, jaké konáš povinnosti! Po ukončení zarachotil bubeník na buben a vůdce postavil se v čelo čety. Po velitelském vyzvání vystoupil z řady druhý bojovník, ko-rouhevník. a pronášel k domácím tato nadšená slova : Já korouhev svaté nevinnosti nosím dle své povinnosti, rád bych, aby všickni, velcí, malí, chudí i sprostí páni vždycky za ní smělým krokem kráčívali. Pod praporem tímto státi, pod ním věrně bojovati, jest tolik, co kralovati; nikdo toho ale svými slovy zde na světě nevypoví, jaké cti a jaké došli chvály, kteří věrně pod nim bojovali. I my chceme pod korouhví státi a pro Boha všechno dáti. Blaze pak nám bude po boji. blaze všemu, eo k nám se připojí.

Když domluvil, zazněl rachot bubnu a vystoupil bubeník a spustil říkanku: Já bubeník nemám sice mnoho cti a chvály v našem pluku, než co z toho? Já mám buben, já mám ruku, a jak ruka na buben udeří, nikdo tomu ani nevěří, kterak se to rychle žene, ke korouhvi postavené; neb i já si přeji, aby tamto nahoře mnoho nás stávalo u praporce tohoto ; pak nám jistě dobře bude tam i zde i všude, mámeť tamto nahoře Pána dobrého, laskavého, a u něho za patrona Řehoře svatého.

Doříkav udeřil si rázně na buben a bral se na místo. Vyšel desátník a jal se jako ostatní Řehoři s vytasenou šavlí promlouvati svou řeč : Já, desátník toho pluku mám na péči, by bez hluku bez všech zmatků, nepořádků naše vojsko k službě stálo, aby každé naše dílo, v pravý čas se vyplnilo, pořádek při práci čas ukrácí a zlatem splácí. A (o tady se všem ukazuje, že se u nás mnoho nedaruje.

Místo po desátníkovi zaujal strážník. Týž svěřený úřad zastával již po dvakráte a proto se již neostýchá, tu jadrně, tu laškovně v řeči své vzpomíná pokladnice a košů drážek. Říká : Já jsem strážník, velké zvíře, ale ovšem jenom na papíře na mně velká starost leží, ke mně všickni, páni i sprostí běží, kde je komu čeho třeba, buďto peněz nebo chleba, ač já při tom často zkusím, přece jim vše opatřiti musím. I máte-li se mnou útrpnosti, zde v té pokladnici bude dosti (místa) na nějaký dárek, groš neb krejcárek a do koše vděčně uložíme, vše, co z lásky obdržíme.

Pronášeje slovo »pokladnici«, zatřásl jí dvakráte, dávaje až příliš makavě na jevo příčinu své přítomnosti. Po rachotu bubnu došlo na prvého vojína řadového: Já jsem sice malý, ale škola již mě těší dokonale, metlu ovšem nerad vidím, jí se bojím, jí se stydím; než kdo tiše sedí, slušně chodí, pozor dává, zlé neplodí, nemá se co metly báti, on před králem může státi, nebo mám to dobře v hlavě: Gin dobře a právě, neboj se císaře ani krále!

Zvuk bubnu nanovo se rozléhá. Došla řada na druhého vojína řadového, který obrátiv se obličejem ku třetímu vojínu řadovému, dotazuje se ho po sv. Řehoři, řka : Pověz pak nám, bratře zlatý, kdo to byl ten Řehoř svatý? Já to sice slyšel, než čím častěji o něm slyšet budu, tu