tím snadněji (si to pamatovat budu), a já vím, že dobří lidé rádi děti mají, kterým o dobrém povídají.

Za zvuku bubnu zařadil se a učinil místo třetímu vojínu řadovému, jenž odpovídaje tazateli děl: Svatý Řehoř, velký kněz a sluha Boží, který vše své statky, všecko zboží rozdal na kostely, rozdal mezi chudé, stavěl školy, dal jim učitely, který živý příklad svaté nábožnosti stkvěl se ctnostmi andělskými od mladosti, a na papeže, hlavu církve povýšený, zůstal tichý, skromný, ponížený, který třinácte let v těžkém poslání, řídil církev svatou horle do skonání, který potu, práce nikdy nelitoval, ale slovem, skutky pravdě vyučoval, který rozesílal kněze na vše strany, by obrátil hř.šné i pohany. Svatý Řehoř je náš patron, jej my ctíme, jemu ke cti k Vám dnes přicházíme.

Třetí řadový vojín chodí poprvé s Řehoři. V polovici říkanky opustila ho pamět a proto uvázl. Obrátil tudíž prosebné zraky k prvému vojínu, který již měl pro příhodu jeho lístek připravený, Pomohl mu a tak ho šťastně zachránil před ostudou.

Vyřadil se buclatý granátník. Ten odsekává úlohu svou statečně: Já granátník vystoupil jsem a to s takovým úmyslem, že granáty dobře házím, nic se při tom nezarážím, což knedlíky z bílé mouky jako dělají branické sousedky, když se hodně omastějí, samy do krku lítají. Jednou mi tam jeden ostal, až jsem celý černý zůstal, já popad šavličku, uťal neb ufik jsem mu hlavičku.

Jako granátník s odhodlaností, tak zase dragoun hřmotně vyrazil: Já jsem od knedlíkových dragounů, nedávno jsem se dal na vojnu, oni po mně stříleli, dosti strachu mně nahnali,, já jsem se bránil, na mou kuši, až mně lítaly od hlavy uši; já jsem česky nepromluvil, ale uhersky jsem promluvil: Střelím do vás, Maďaři, dám vám šavlí do hlavy!

Za zvuku bubnu vystřídal s ním místo setník, pyšný a na slovo skoupý : Já jsem setník císařský, postavím se hrdinsky s kumpanií do pole a to před nepřítele. Až já budu avanžírovat, všem kuráže budu dodávat.

Když za zvuku bubnu zaujal předešlé místo, vystoupil z řady poslední Řehoř, metrník, jenž důraznými slovy pobádal rodičů vůči dětem k tuhé, duchu tehdejší doby odpovídající kázni. Bera to zkrátka po vo-jensku, pravil: Metla zdravého koření pro dítky nevycvičený. Když se ve školách trestají, mnozí rodiče se na to hněvají, strhnou ze školy žáka, mají z něj tuláka, ten se musí pokárati, lískovou hůlkou potrestati.

Dozněl zvuk bubnu a za nejhlubšího ticha vyřadí se první družička. Ve svém »uvítání« jménem celé družiny prosíc za dárek slibuje dobrý mrav, svému učiteli vděčnost a věrnost: Říká takto: Jsouce dítky otců a matek, není to snad žádný zmatek, an s radostí přicházíme a o dárek poprosíme ; chceme vždy radosf činiti, vděčnými se prokázati, že svého učitele milujeme; co nám oni z dobré vůle dají, jemu věnovat budeme.

Po ní druhá družička vyslovujíc »poděkování« projevuje lásku Ře-hořského vojska k jejich rodině : Ačkoliv jsme ve vší úctě a poníženosti