jich dnes navštívili, doufáme, že se poněkud s námi potěšili, neb jich i jejich dílky milujeme, je v lůno školy již napřed přijímáme, a pakli nám nějaký dárek udělejí, v knize pamětní dobrých skutků v nebi zaznamenáno shledají.

Nyní po výstupu jednotlivců společně zapěli píseň k sv. Řehoři. Je tato : Učitele velkého, Řehoře svatého památku oznamujeme, kdož pak neví toho. On učil Boha znáti, Stvořitele svého, dítky víře vyučoval, kdož pak neví toho. —

Slavnost sv. Řehoře v Mýtě na Zbirovsku konala se jako všude jinde. Říkadla mívali žáci tato, jak se pamatuje Fr. Lego. Kasír: Dnešního dne se připomíná výroční památka a slavnost učitele velkého, Řehoře svatého, v němž my žáci svátek světiti a slaviti máme, pročež nynější příbytky navštěvujem, a hojně silnou koledou se důvěřujem. Bubeník: S bubnem veselosti, svatému Řehoři ke cti, my náš regement verbujem, dítky ke všelikým ctnostem vědem, by se s námi verbovaly a s námi do školy šly. Píseň žáků: Učitele svého Řehoře svatého atd. Jenerál 1.: Já císařsky královský jenerál postupuju s mou armádou dál, jak by se jen vojna strhla, dám štít nepříteli hrdla. Jenerál komendo 2.: Já jsem jenerál komendo (nevím, co je to za jméno), neboť jsem již na vojně dlouhý čas byl a to také kolikráte prosil, to pod komínem ve škole, když byly kalhoty dole. Pan kantor začal šlehati, a já počal volati: Ouvej, ouvej, bolí, s tou lískovou holí. Jenerál 3.: Já jsem ten největší pán, jmenuji se jenerál. Co rozkážu vojsku svému, stát se musí každou dobu. Kdoby nechtěl poslechnouti, svůj trest musí pocítiti, padesát neb sto ran s lískovou holí mu vytáhnout dám. Obršt starší: Já jsem taky velkým pánem, hned pod panem jenerálem, vždy poslouchám jeho rozkaz, bych mohl avanžírovat zas. Obršt mladší: Já jsem obršt tytule své, však každý neví, co za jméno mé. Všecko vojsko pod mocí mám, že se o něj vždycky starám, dobře jej chci komandírovat, před nepřítelem kuráž dávat, aby se hrdinsky bránili a před nepřítelem neutíkali. Hejtman starší: Já jsem hejtman tytule své, mám pod mocí vojáky své, neb se o ně starat musím, chléb a mundúr šafovat musím, aby se hrdinsky bránili a před nepřítelem neutíkali. Hejtman mladší: Já jsem ten největší pán, od své armády nazvaný hejtman, jen vy na mě pozor dejte, až já řeknu: recht zum kerda! hned se všickni obraťte a za mnou pojďte. Obrlaitnant starší: Já jsem taky též pánem a to obrlaitnantem, po tom jsem vždy toužil, bych sobě pintu zasloužil. Laitnant: Já jsem laitnant od kumpanie, mám velký plat každodenně, za týden mám sedům dní, co do roka, to každý ví. Když někomu ránu dám, za to víc než jiný držívám. Doktor starší: Já jsem doktor od armády, poslouchám svých pánů rady, jak by se kdo jen rozstonal, má povinnost, bych je uzdravoval. Doktor mladší: Já jsem doktor od této palice, spomáhám na všecky nemoce, od vlka, šlapáka, od dravého tesáka. Felčar: Já jsem od regementu felčar, nepolvíruju vás za krejcar, ty fousy vozím do Prahy, tam jsou velmi drahý, prodám je na centnýře a koupím si za ně fajfku u hrnčíře. Feldbebl: Já jsem feldbebl Špaček, mívám často prázdný sáček. Má služba jest ferbeblovat, vojákům chléb, mundúr dávat,