ková uspořádala topení smrti v Tovačově, jak obrázek přiložený událost onu znázorňuje.

Z Lazců u Unčova. Zajímavo, že v Lazcích u Unčova děvčata zároveň chodila se smrtí i máji. Ať účastnice, Adela Partyšova, nám vyloží, jaká ta slavnost jejich byla: »Jož kolek neděl před časem sme si me děvčata začala skovávat škaropke z vajec na máje strojení. To bélo decke ptáni, kolek jož máš škarópek, kerá jich měla névic — se pešnila. Dež šil někdo po dědině, tak viděl v každým domě na vokně viset věnec na šnurce navleóenéch škarópek, mnohé se terno, meslim, divil, protože v ji-néch dědinách tak pěkně nevenášele smrť jak me. Dež sme četle ve škole v sobotu evangelium na nedělo smrtnó, to bélo radosti. Po škole chodile sme s košem dum vod domo vepučovat pantle. Mele sme nastřehanéch maléch cedolek, a te sme o každyho přešévale na koneček vepučené pantle s čislem domo, abe dostal keždy svy nazpátek. Kde mele nějaké věnec, také nám ho pučele; jeden bel se zrcadylkama, ten měla deeke smrť na hlavě. Jak sme mele pochozeny, tak sme to zanesle do teho domo, kde se měla strojit smrt a kde měl bet šádoňk. Pak sme skládale penize, bohatý dále šestko a chodobny pět grécaru, e třeba čtverko. Sedlákové dále ješče každá velekó bochto a žbán mlika. Nekery děvčata také přenesle počálko, to je došené hrách. V nedělo jož šle děvčata na ráni; abe jenom nic nezmeškale; mele sme hodino do kostela do Medle, teprov po vosmé hodině se přende z ráni. Nekeré stréc nám odělale došek, děvčata přenesle votypko slámě, a ten došek jož sme nesle do toho slavnostního domo. Pak sme šle proset hroby děvčata, co jož ne-chodile do škole, abe nám šle nastrojit smrť. Přešlo jich decke moc, a děti bel plné dum a dvůr. Děvčata terno opletle roke, na hlavo vomo-tale bilé šátek, na hlavo ovázale pěkné svitek Ino, pěkně to spletle, voblikle moc biléch vešévanéch sokeň, na vrch bily šate, na hlavo věnec a pantli navěsele, co jenom jich vlezlo, e na ramena e na sokňo dále věnec. Po poledňo všecke děvčata s pěkně nastrojenéma májema, pokretéma střapečkama z malovanyho papiro, pantlečkama papirovéma, brzelkó vobarvenéma ška-rópkama z vajec, a co kdo pěknyho měl, na máje dal. To béla celá dědina jak zahrádka samé máj, e malý děvčata, co maminke a chuve v náročo nesle, mele malý máje. Jak sme se zešle, tak te névěči ško-lačke napichle smrť na vidle, šle napřeď a ostatní z májema za němá, a všecke sme zpivale: Smrtná neděla, kde's klóče poděla? Dala, dala sem jich dala, dala sem jich svatymo Joři. 0 svaté Joři zem votevirá, abe tráva rustla, abe tráva rustla, tráva zelená. Tráva zelená, fiala modrá, všelejaky kviti na věnečke viti, na věnce viti. Dé Pán Buh ščesti na všecko dobry, na hroške na jabka, to je pro děvčata, to je pro děvčata. Dé Pán Buh ščesti na všecko dobry, na šépke, na trnke, to je pro po-hunke, to je pro pohunke. Dé Pán Buh ščesti na všecho dobry, na řepo na podzem, to je pro hospodeň, to je pro hospodeň. Ješče jiná: Veleká noc, veleká, kde's tak dlóho bávala? Bela sem o stodynke z červenéma vécema, biléma koláčema, tam sem se omévala. Tak se pochodila celá dědina, pak se šlo k poslednimo sedlákovi; děvčata tam všeeke postile,