ale chlapce mosele zvostat na dvoře. Smrť sme vodstrojile, došek se vhodil chlapcom ven, a ti ho roztrhale, slámo od slámě; to béla mela, všeci se nasmále, jak se táhají. V jizbě zatim jedno děvče voblikle do těch biléch šatu, dále ji věnec na hlavo, a ta potom nesla sprovod. To bel křéž přes ten ovázale hedbávné Šátek, vovázale pantlema, na rohe věnce a pantli, co jich jenom muhle ovázat, e hůlko pěkně vomotale pantló. Ta drožka s tem sprovodem šla napřed, a zase všecke děvčata z májema za ňó po dědině, a zpivale: Sprovod leti proti nám, po vě-nečko nese nám, nám, nám, nám, tem Lazckém panenkám. Hej spro-vode, sprovode, brzo-le tebe bode, vod dneška za tře neděle. O kaple se postavile děvčata z májema do kola, a to drožko z průvodem do pro-středka dále, a zas se zpívalo: Dvě lužata máme, málo hoši máme, a te pane sósede, vrať nám naše hóse, bode-le nám chrómati, nebo hlavo krotiti, přezlé ti bode! A ja za to neslebojo, proč do škole chodi, chodi? Málo nás, málo nás, zatoč se má Haničko meze nás! Kery děvče bélo mynem vevolany, kolhalo na jedné noze ke sprovodo. Pak se to pořád vopakovalo, až všecke děvčata pokolhale. Ja bele hotovy, šlo se potom do teho domo, vodkáď se venášela smrť. Tam bel ten šádoňk. Navařele nám kafeje, dále na stul te veleky pocokrovany bochte, a včel se neptáte, jaká béla hostina. Po kafejo sme jedle počálku, a dež sme ješče mele penize, tak nám kópile piva. Meze jidlem sme vecházele na dvůr hrát na žemla a na frantrybusa; naše zábava trvala až do večera. Na drohé deň a pozdéš e ve škole spominale sme na šádoňk. Jož se ta smrť o nás nevěší; staré pan rechtor omřele a nové pan očitel to dětom zakázale, že pré to pověra; proč, já nevim, nikdá žádné vo tem nevekladal, proč to bélo, a jesle se tém něco zažehná. Dež přešla zas smrtná neděle, bele sme toze smotny, že néni šádoňk, e plakale.«

Chůze s litem, májem, jedličko, stromkem taklo se slavila na Hané: Kde jest na blízku les, uchystá se líto (Kroměřížsko), máj (Prostějovsko), jedlička (Tršicko), stromek (Tovačovsko) snadno; utne se vršek borový nebo smrkový, okrášlí se pentlemi papírovými, klebetami a obrázky, a líto hotovo. Kde není lesu, ozdobí se jeden konec bílé hůlečky, na niž přivázány nějaké halouzky, papírovými ozdobami a růžemi dělanými. V městech hanáckých prodává se líto atd. za 4 kr.

Kroměřížsko. S litem chodí malá děvčata chudobná po všech do-mích, bohatší jdou- jen k tetičce, kmotřence atd. Ve stavení neb u dveří dají pozdravení ^Pochválen bud1 Ježíš Kristus« a zpívají držíce líto v ruce, nebo jím točíce: Stála Panenka Maria jako růžička červená, a přišel k ní anděl Páně. Ona se ho velmi lekla, hned na svy kolinka klekla. Nelekej se, Panno čistá, máš porodit Pána Krista. Pána Krista porodila, žádné bolesti neměla. Pán Kristus je malý dítě, on pochodil po všem světě. Vyšla, vyšla hvězda jasná, a to byla Máti krásná. Šla matička, šla v údolí, nadešla tam apoštoly. Aj, vy milí apoštoli, proč jste smutni, neveselí? My jsme smutni, neveselí, že jsme Krista neviděli, jak ve čtvrtek při večeři, když chlib lámal a rozdával, svou svatou kryv pít nám dával. Pité, jezte, pozorujte, této noci mě ztratíte. Jak to židé ušly-