seli, hned se Pána Krista jali, a na svatý kříž přibili. Kde ta svatá kryv kapala, všude růže rozkvétala; rozkvétala s Kristem Pánem, až na věky věkův. Amen. (Z Hulína.)

V Záhlinicíeh dospělejší děvčata zpívají: Umučení našeho Jesu Krista, jak je sepsal svatý Jan, ten evangelista. Ježíš Kristus byl člověk, moudrost otee svého, ráčil mnoho vytrpět v světě pro hříšného. Atd. Jak •dozpívají, dostanou dárky: bílá vajíčka nevařená, cukroví, krejcary a j.*)

Kojetsko: Mé milé léto, co's nám přivleklo ? Všeho dobrého, kvítí modrého, pentličky zelené, růžičky červené. Květná neděle, kde's tak dlouho byla? Já jsem byla u sludýnky, u rudynky jsem se umývala. Šátečkem, pístečkem jsem se utírala. Svatý Jiří jede k nám, po včnečku veze nám, nám, nám, těm Uhřickým pannám. Ty Uhřické panny vesele zpívají, a Kojetské žáby pod mostem krkají. Krásná paní stojí, do sukně se strojí, ona do ní sáhne, zlatý groš vytáhne. Ona nám ho daruje od Panenky Marie, abychom se napily, Pána Boha chválily.

Prostějovsko : O milý léto, co's nám přineslo ? Všeho dobrého, kvítí modrého, aby tráva rustla, kravička z ní zklustla. O Maria, o Maria, kde's tak dlouho byla? U sludýnky, u hlubinky ruce, nohy myla atd. (Z Hluchova.) Na Prostějovsku bohatším děvčatům matičky darovaná vajíčka odpoledne usmaží.

Ve Slezsku na smrtnóu neděli vynášely děvuchy Mařenu, chlapci Mařocha čili Smrďucha, což se ještě dotud na mnohých místech děje. **)

Za Mařenu vystrojily došek do bílých šatův, v Chvalkovicích do »slubnýeh« šatů poslední z dědiny vyvdané nevěsty,; na hlavu dávaly vlasy ze lnu a pak zelený věneček jako nevěstě. Navěševše na Mařenu co nejvíc pentlí, připevnily ji na žerdku.

Naproti tomu chlapci svého Mařocha na škaredo přistrojili. Tak v Raduni kdysi vystrojili ho v kožich, kladouce na hlavu beranici, na nohy vysoké boty, na klín položili smeták, do úst strčili dýmku, a tak ho na vůzku po dědině vozili.

V Lukavci nosí se na žerdi, má na hlavě klobouk a v ústech též dýmku. Jakmile přípravy z obou stran byly dokonány, vyšly děvuchy s jednoho konce dědiny s Mařenou, hoši s Mařochem s druhého konce, aby se prostřed dědiny setkali, neboť Mařoch chce se s Mařenou jako na rozloučenou políbiti. Při tom se pěly písně rozmanité.

Děvuchy Damradovské zpívaly: »Helo Mařeno, prala si přaděno, vylévala zoly na Benkovské doly.«

Jílovské: >Mařena, Mařena v olejů smažena: něsemy tě v košů, synci o tě prosu.«