Lukavské : »0 Mařena krásna, kaj si huši pásla? Pod kopečkem s bubeníčkem, tam sem jich pásla.«

Chvalikovské : »Všude kopce, před N. N. rovina Co tam roátě ? Sama hořká zelina. Kdo ju áeče ? Ten N. N. hrdina. A kdo za pohra-buje? N. N. Marina.«

Hradecké : »Malo ovsa mamy, málo huši mamy; a ty pani sušedo, vrať nam naše huái ; kera budě chramati, leda nožkum kývati: běda tvoji ďuši!«

Naproti tomu chlapci zpívali Mařákovi a sice : Na Hradci : »Radujte se šibotky, dostanete tatu. Co budě měť na řbetě? Potrhánu latu!« Anebo: >Vlčku zly, kaj poletíš, zaletíš, Bohu nemilý ?«

V Jílovci: »Něsemy chlapečka, zhůru do kopečka: Něsemy ho v košů, děvečky o něho prosu!«

V Lukavci: »Mařaku, Mařaku, daj nam do fajfky tabáku!* Jakmile se setkali, pokoušejí se chlapci, aby Smrďuch Mařenu mohl

políbiti. Děvčata je odhánějí, poněvadž Mařena je pěkná a Smrďuch škaredý. Synci hodí Mařoeha do kaluže, na Hradci s mostu do Moravice. Děvuchy obírajíce se dědinou dále s Mařenou jsou opatrný, aby některá nebyla poslední, neb kdo je poslední, ten zemře toho roku, při čemž zpívají děvuchy Žimrovské: »Něsemy Mařenu, pěkně přistrojenu. Hej nam hej. A kdo ju přistrojil? Žimrovské děvečky. H. n. h. Ony uvázaly červené šnurečky. H. n. h. Před tym našim Vitkem zeleny ohrádek. H. n h. V tym zeleným ohrádku brustvička zelena. H. n. h. A plela ju pre-švarna děvucha. H. n. h. Přijel k ni přešvarny šuhajek na vraným ko-ničku. II. n. h.«

Jarkovské : »Za Krakovem černá rola, na tej roli křibek stoji; pod tym křibem Ulijana. Co tu delaš Ulijano? Ulijano? Krásna panno? Šatky šiju. Přišel k ni ctnostný mládenec, žádal od ni jeden věnec. A ja tobě vinka nědam, nebo si z Krakova měšťan, ani tej šatečky, bo je od matičky.«

Rakovské : Vyněsemy Mařenku ze vši, přiněsemy letorošť do vši. O letorošť všeckym pannám na radost", a panicům, čarovnicům na zlost. Mařenko překrásná, kaj si přebývala? Při Dunajů, při moru nožky umývala. Ty Rakovské děvečky jako krasonečky, a ty Dělovské jako solné bečky. Rakovsci koňaře jako pernikaře, a ti Dělovsci jako kominaře.«

Jakmile děvuchy Mařenu za dědinu vynesly, počnou ji odstrájeti a do její šatův oblíkají nejkrásnější děvuchu z dědiny, která jest již napřed pěkně spletena a pentlemi ozdobena. Odstrojený došek se rozškube. V Kyjovicích shazují Mařenu v lese Milíčku do potoka se slovy: »Smrť Mařeně a nam ni!«

Žerdka, na níž se nesla Mařena, připraví se na plapořec, t. j. přiváže se »máj« pentlemi ověšený, anebo také červená šatka se připevní. »Plapořec« se buďto nese vedle »nevěsty«, která v Mařeniných šatech jsouc nastrojena bílou šatkou si oči utírá, anebo jej nese sama. Nesouce máj do vsi zpívají děvuchy.