Damradovské: ^Mařenu smy zanesly, majiček něsemy, majiček zeleny, pěkně přistrojeny.*

Jarkovské: » Vynesly smy Mařenu ze vsi, přinesly smy plapořec do vái.« Anebo: »Smrť z města, léto do města!*

Lukavské: »Smrť smy zanesly, maj smy přinesly, aby děvečky dobře myslely, věnkův navěly, na maj věšely!«

Rakovské : »Naš majik želony, pěkně nastrojony : na našim ma-ječku malované jajka, co ich malovala Rakovska krčmarka.«

Navrátivše se do dědiny, Jarkovské děvuchy na příhodném místě zastavily a zpívajíce tančily po dvou. Jedna totiž vystoupivši z kola chytila jinou oběma rukama, tančíc do půl kola; pak chytivše se levýma rukama točily se v právo, a taktéž pravýma rukama v levo. Tak se tančilo. Při tom tanci zpívaly děvuchy :

Otické: »Kaj to letiš, hnáo zla. Bohu němila? Ja poletím do Uher, vlčku zly, Bohu němily.«

Raduňské: »Ja poletím do Uher, myško zla, Bohu němila. Ja ju ene chytim, do ďury ju strčim.« Popěvek jiný: »Skoč ty babo do vody, pro ly zlaté podkovy. Okujemy barana se zlatýma rohama.« Jest patrně také píseň táhnoucí se ke shazování Mařeny do vody. Vynášení Mařeny bylo všeobecné, ano i Kateřinkách do nedávná se slavilo.

Jako děvčata po vynesení Mařeny přinášejí jen jeden »majíček< do vsi, tak zevšeobecněl tento zvyk na přinášení »majíčka« čili »Krásny* do každého domu.*)

S Krásnou se chodí na smrtnou i květnou neděli, jak to nejlépe zřejmo v Opavě samé, kdež jednu neděli chodí s moravskou, na druhou s německou Krásnou. V Opavě pak se koná trh na »Krásny*, totiž na chvojiny papírem různobarevným ozdobené. Děvčata pak obcházejí dům od domu, zpívajíce na díle písně k vynášení Mařeny se odnášející, dílem jiné náboženské a jarní.

V Žimrovicích a na Hradci děvčata pějí: Krásna, Krásna, kaj si husi pásla? A ja sem jich pásla pod kopečkem, za kopečkem, až se zemia třásla. Ditky, ditky, půjděmy na kvitky, buděm pec kolace. Jaké? Jaké? Same tvarohové a za dvě neděle budu hrozenkove. Bila, bila, kaj si kluče hodila? Pod policum, za policum, tam sem jich hodila! Vyšla hvězda na kraji světa, zasvítila na půl světa. Nebyla to hvězda jasná, byla tiž to panna krásna. Šla Maria, šla plačici, svého syna hledající. Nadešla tam apoštolům. Co'ste smutni neveselí? »My sme smutni nevěšeli, že sine Krista neviděli.« A co že ho neviděli? jak ve čtvrtek při večeři, jak chleb lámal a rozdával, svatům krvium jich napajal, aby jedli a ju pili, na Krista ně-zapoměli.

Ve Vávrovicích zpívají: »Bila, Bila, kaj si kluče hodila? Svaly Juři jede, aby zem odmykal, aby tráva rostla, travicka zelena, všelijaké kviti, co se v pólu sviti modra leluja.« — »Uila, Bila, kaj si kluče hodila? Do komory na policu, tam sem jich hodila. Juře male pachole, jelo s nimi