do role, a tam s nima hrálo, zemi odmykalo, aby tráva rostla, travička zelena, flalenka modra, děvečko nadobna. Hej hej, černá neděla, kam si kluče poděla? Dala sem jich dala svatému Juřemu. Svaly Juři buři, aby tráva nastala, všelijaké kviti na věnečky ixiiti. Hej Maria, hej Maria, kaj si dluho byla? U studenky nohy ruce myla. Gim si jich utírala? Listeč-kem udrala. Zámečkem zamykala. Svaty Juři jede k nam, po věnečku nese nam, nese, nese nam Hulčinskym pannám.« »Hej. hej klášter na moru, a v tym klašterečku tři lůžka sloju. A v tym prvšim lůžku sv. Jan leží, a v tym druhým lůžku Kristus Pán leží, a v tym třetim lůžku Panna Maria. Nad sv. Janem svice horaju. A nad Kristem Panem anjele hraju. Nad pannum Mariům růža vykvita, a z lej růžičky ptáček vy-hlida. Něni to ptáček, jest to syn Boží.« »Sváty Juři buři, zem se od-myka, aby tráva rosila pěkná zelena, všelijaké kviti pro ty male děti, aby věnky vily, majičky strojily. Hej nam hej! Krásna leluja. A na te leiuji je tam kamyček. A na tym kamyčku je kostelíček, a v tym kostelíčku dvě svičky stojů, před pannum Mariům svice horaju.«

Proč se obchází s Krásnou jest patrno z těchto slov: Vyšla hvězda do hlinika, dajtě vajec do košika, bo ten košik je beze dna, až je plny do poledňa.

Smrtná neděle či jak v Porube na českém Těšínsku praví »černá« jest z dvojí příčiny památná: předně protože v týž den vynáší odrostlejší mládež Mařenu, Marinu (Skalice), Smrtnici (Zlatníky), neb Marika (Janovice), Mařocha, Mařoška (Lukavec), Marca (Dobrá), Smrťucha. Smrtocha (Raduň), Mrviocha (Kobeřice); pak za druhé, že děvčata chodí po krasne. Obřady a písně nynější sebral Jan Vyhlídal *).

Raduňské školačky robí si Mařenu z doška a to tak, aby měl jakousi podobu člověka. Ze slámy ukroutí ruce; kde má došek hlavu, přemění ji na hlavu. Na hlavu dají bílou karkulu a bílý věnec; tvář, již tvoří koupená larva, zahalí závojem. Tě'o oblokou do košile a bílých šatů, nohy do punčoch. Bylo obyčejem, že poslední nevešla půjčovala »slubné« šaty na Mařenu. (Chvalkovice, Zlatníky.) Tak přistrojenou Mařenu napíchnou na žerdku a nosí po dědině. Nejdou ku všem, jen k těm zámožnějším. U stavení zanotí: »Mařeno, Mařeno, přadla si přadzeno: u studenky prala plenky, aby byla bila, aby se ty mRadunskym pacholkům zalubila. Ty Radunšči pacholci pěkné koně máju, a dy jedu na zálety, pod ninoa padaju. Ty Vršovske dívky su jak vědrové bečky, a ty Radunske poskakuju jak veverečky.«

Mařocha, Mařoška vozí v Raduni na dělském »vůzku« takto přistrojeného: Z doška ukroutí podobu chlapa, za obličej dá se larva, do huby fajfku nebo doutník, na hlavu čapku neb beranici, či cylindr; oblekou chlapa do kabátu, kalhot, na ruce navlekou rukavičky, a do pravé ruky strčí šablu, přes prsa připnou pás ze zlatého papíru, a připnou na ně několik metálů. Tak jest hotov; odpoledne po požehnání objíždějí synci-