školáci dědinu zpívajíce: »Jedu formani od Vídně, vezu Mařoška v kosine. Co's to udělal Mařošku? Že tě uvázali za nožku? Ja sem nic zlého ně-zrobil, ene sem jedneho zastřelil. Co's to udělal v Janově, že tě uvázali za obě?« Za obdržené dary se počastují; Mařenu a Mařoška vynesou za dědinu, kdež je buď utopí, častéji spálí, řkouce: »Aby těn král zimy by] spáleny.«

Oblek Smrťochův ve Slavkově bývá černý, na hlavě klobouk slaměný. Slavkovská Mařena má na sobě dvě sukně, spodní jest >parkalová« (»vyhlídá jako piket«), vrchní je »šlajerová«, a na hlavě má karkuli. Šňůry vlající s karkule a šatů jsou modré. Šaty zapůjčí některá družka, nemusí býti právě od poslední svatby, jak to jinde zvykem. S Mařenou chodí odpoledne a u domů zpívají »Kde domov můj«. Když Smrťoch s Mařenou se potkají, pokloní se. Rozpustilí kluci někdy děvuchám polévají Mařenu hnojůvkou.

V Dolní Lhotě děvuchy vyprošují si kaptur na hlavu pro Mařenu od poslední nevěsty snažně jí žádajíce, aby Mařené něco darovala, která nejvíc na hlavu si naříká, že je zima a nemá čím se přikryt'. Žádaná jim vyhovuje řkouc: >Ginim tak z utrpnoáli, že tuto dráhu památku Ma-řeně daruju.«

V Sedlištích u Frýdku asi před 35—40 lety vynášeli synci i dě-vuehy Marinu do nedalekého lesa, Včelína za zvuků písně: »Neseme ma~ řinu v oleji smažinu. Kaj ju postavíme? Na fojtové vrata« atd. Dozpívavše-svlekli Marinu a pověsili na sosni.

V Dobré chlapci chodí s Marcem a děvuchy nosí Mařenu. Vynášejíce je, zpívají: »Vale marný světe, vale ti dávám. Cožkoli v tom světě všem zanechávám. Vím že nic v tomto světě stálého se nenachází, sama ošemetnost v něm se prochází.* (Ze »Sbírky církevních písní.« Nákladem děk. Frýdeckého 1880.)

V Podvihově zpívají: »Poděkujme Kristu Pánu.« »Ve Skalici Marinu kajsi do chrosta zanisli a skokali kole teho; včil ni, na Moravce tež ni.« V Janovicích ještě se Mařík a Mařena udrželi. Chlapci Marika přistrojí jako chlapa, děvčata Mařenu jako robu, a nabodnuvše na koly nosí po dědině monotoně zpívajíce; »Neseme Mařenu na černu nedělu. Kaj ju položíme? Do fojtoveho dvoru« atd. Na hranici se sousední obcí ji spálí. Kdyby ji spálili před hranicemi nebo za nimi, v těch osadách by mřeli.

Na smrtnou, též majíčkovu neděli chodí se nyní na Opavsku s krásnou, a na Frýdecku s mojíkem. Německá krásna se odbývá na neděli družebnou (IV. postní. — V Opavě a jinde.)

Krásna či majíček, mojík hotoví se z vršku smrčku: Vršek ozdobí se barevným papírem, růžemi i obrázky. Krásny buď dělají doma, nebo je kupují v městech za 4—6 kr. Děvčata obcházejí dům od domu, někde společně (Jaktař), někde ojediněle, a vrtíce v rukou krásnou zpívají:

Ve Zlatnikach: » Krásna, krásna, kaj si husy pásla? Na zelenej luče, v červeném klobuce. Bila, bila, kaj si kluče dila? V komoří na polici, tam sem ich hodila.«