Z Kylešovic: »Krásna, krásna, kaj si husy pásla? Na zelenej luče ztratila papuče; přišla do dom s pláčem, dostala karabačem, matka ju htovala slívovým koláčem.«

Ve Chvalkovicích: »Krasna, krásna, naáa sviňa sprasna. Ona Jeti ulicum, krajči za ňum s paličům. Ona křičí: rech, rech, rech, rech, ene mě krajfičku: něeh, něch. Ja sem sviňa fojtova, u nas budě žaloba.«

V Jarkovicích: »Krasna, krásna, tato hvězda jasná. Zas'vitila do pul světa. Nebyla to hvězda, byla to pani krásna, byla to Panenka Maria.«

V Mil os to vi cích: »Krasna, krásna, kaj si husy pásla? Na zelenej luee, na bilym paluce. Hela, bělá, kaj si kluče poděla ? A ja sem ieh dala svatému Juřemu odmykati jemu, aby tráva rustla, všelisjake kviti, co po pólu sviti. Aby tráva rustla, pěkně zelena, a s ni vykvitala bila leluja. Hej nam, bila leluja.«

Na Palhanci: »Vim ja jeden kosteliček pod jednu horum a v tym kostelíčku tři oltáře su. Při prvšim kleči Panna Marija, a při druhem kleči míly svaty Jan. A před Pannum Marijum svíce horaju, před svatým Janem varhany hraju, a před Panem Bohem růže rozkvita. A něni to ptáček, je to Syn Boži, co cely svět stvořil a nas vykupil.«

Jiný variant: »Na širém poli — hej nam hej! Vím ja kosteliček na krásných dvorach. Hej — — A v tym kostelíčku tři stoly stoja. Hej — — A za prvnim stolem sam Pambu sedí. Hej — — A při Panu Bohu svice horaju. Hej — — A za druhým stolem Panna Marija Hej — — A při Panně Mariju — rnže rozkvita. Hej — — A z tej růže ptáček vyleta. Hej — — A to neni ptáček, to je Syn Boži. Hej — — A za třetim stolem svaty Jan šedi. Hej — — A při svatem Janu varhany hraji. Hej nam hej!«

Na Frýdecku slovo »krasna« neznámo; též v Pr. Slezsku povědomější jest majíček, mojíček, mojík, s mojíkem chodiť. [ na Klimkovsku nosí majíčky, a prosbu svou, aby něco dostaly, vymáhají si zpěvem: »Majičku, majičku, ty"s pěkně zeleny. Co bych nebyl zeleny, dy sem byl dluho v zemi. Kralovničko, královno, tvůj pan tě vola, abys k němu vyšla sama jediná. A ja k němu něvyjdu, nebo sem sama doma. Moje panímáma do kostela šla. Moje drahé šaty do truhle zamkla. Černá neděla, kaj's kluče poděla? Ja sem ich dala květnej neděli. Května neděla, kaj's kluče poděla? A ja sem ich dala svatej, velkej noci. Svata velká noc, kaj's kluče poděla? A ja sem ich dala svatému Juřemu. Svaty Juři zemum buři, aby tráva rustla pěkná zelena, pěkná zelena až po kolena. Ledyjake kviti na věnečky viti. Aj vy děvečky, vitě věnečky z modrej fialenky, z bilej ruženky.« (Z Poruby.)

V Prostřední Suché chodí s mojičkem děvčata odrostlá škole. Mojiček navrchu má »lálku«: Aj přistempujeme ku vašimu domu a vinšujem vum ščenstvi, zdrovi. Mojičku zelnny, pěkněs ustrojuny! A ten naš mojiček z lasa idě, a divajum se naň všici ladě. Ej idě un idě po lipovým mostě, a divajum se naň panové gostě. Šedi gospodyňka na rug stolu, vyšívá šateček ze samego floru. Před tum našum siňum jest vělko kaluža, a ta