vaša cerka červena jak ruža. Před tum našum áiňum jest tam kupa blota, a ta vaša eerka ze samego zlata. Zdalo se num zdalo, že v pólu goralo a to gospodyňce ličko zakvitalo. Zdalo se num zdalo, že se v pólu mroči, a to gazdoškovi se černaly oči. Ej my vjimy, vjimy, co pacholku třeba: konevka gořslky, dva peeinky chleba. Ta vaša pastyrka jak zamiato, to se do kola po áini obraco.

Na Slovensku*) udržuje se posavad v lidovém podání starobylý obyčej vynášeti smrt čili (jak Slováci jmenují) »Morenu«, »Murienu«, >Muriendu«, »Mamuriendu«. Již na sklonku minulého věku povšiml si vynášení smrti jako obřadu starožitného Jiří Ribay a zaznamenává v náčrtku programu společnosti československé roku 1793 mezi pozoruhodnými starožitnostmi — smrtnou neděli.

Jinou důležitou zprávu zapsal Bohuslav Tablic. Vypravuje z vlastní zkušenosti, kterak v trenčanské stolici ve vsi Slatině a v nitranské stolici v městečku Mijavě mládež nosívá Mořenu, vystrojenou z hadrů na žerdi, v průvodu se zpěvy a na konec ji do vody hází. Zesnulý přítel Tablicův líčil, kterak jako chlapec chodíval s mládeží v průvodu s Mořenou v tren-čanskó stolici a zpíval písně: »Morena, Mořena, za koho si umřela? Ne za nás (ny), ne za nás (za ny), než za ty křesťany.«

Kollárovou opravou (čísti místo »za nás«, jak vyžaduje rým, *za ny« — křesťany) stal se pokus dodati této písni vzácného archaismu, který tu snad není nemožný.

V popisu Tablicově všímáme si ještě zprávy, že v pešťanské stolici a v jiných stolicích na jihu chodívají s týmiž obřady na smrtnou neděli, ale říkají »smrti« — »kysel«, prý »od kyselého pokrmu z páru (ze zapařených otrub) připraveného, jenž také těmto Slovákům kysel sluje, kterýž pokrm téhož postního času obyčejně jídají.«

S Tablicovou zprávou shoduje se popis z doby novější. Zpívá prý mládež při vynášení, nazývajíc smrt »kysel«, takto: »Tavo (on) kysel' tavo na peštianské právo, tavo kyselina, nuká šoudrovina. Opojíme, opojíme richtárovho syna; ak nebude píti, budeme ho kyjem kyjovati, za vlasy kvákati.* Srv. str. 78. a obr. 13.

Název »kysel« pochází patrně také z doby staré. Neuměli bychom jinak vysvětliti, proč v kraji dosti vzdáleném od Pešťanska, na Moravě ve Všeničně u Vizovice zpívají děti při vynášení smrti: »Nesem, nesem kyselo, štyry léta viselo, na pátý rok spadlo, jak spadlo, hned zvjadlo. Smrť, smrť ukrutná, kyselice nechutná, kyselicu zíme a smrť utopíme.«

Staré popisy vynášení smrti na Slovensku ze začátku tohoto století shodují se skoro úplně s obyčeji lidu českého na Moravě, ve Slezsku i v Čechách na smrtnou neděli. Lid věřil, že vynesením smrti bude chráněn před morem a nemocemi, že i v hospodářství bude chráněn před morem dobytčím.

Podrobnější zprávu podává o vynášení smrti Kollár a zapisuje některé popěvky při tom. Vypravuje, kterak na smrtnou neděli v Liptově