v Lubeli dívky nesouce na vysoké žerdi postavu ženskou ze vsi, zpívají: »Muriena naša, kdes přebývala? V dědinskom dome, v novej stodole.* Při návratu do dědiny vesele zanotí sbor dívek před jednotlivými chatami: »Vyniesli sine Murienu ze vsi, priniesli sme máj nový do vsi, posejeme súržicu s ovsy. Navaříme černého piva, opojíme kmetovho syna« atd.

Chlapci nesou na nižší žerdi za Murienou mužskou postavu, Dedka, t. j. »Dida Donda«, oděného v hadry, zpívajíce: »Dedko náš, Dedko, požrou si nám všetko, nič si nám nenechau, tak si sa dobré mau.«

Z novějšího popisu dozvídáme se, že v Lubl. sv. Janě zpívají dívky při vynášení smrti: »Mamuriena dievka, kde si přebývala? Na vyšnom konci za Hrnčiarovci. Co ti tam dávali? Suknu mi krájali.« Za vsí došek, z něhož byla »smrť« urobena, roztrhali. Každé děvče si kus slámy utrhne a klade ji doma pod husu, aby se housátka vydařila. Děje se tu obyčej podobný jak o masopustě, kdy hospodyně škubají z přestrojeného medvěda hrachoviny též pod slepice a husy, aby dobře na hnízdě seděly. Jedna dívka přistrojí se za nevěstu, ostatní za družice a žebroní po domech. V Drienčanech nazývají »Morenu« »Babou« a zpívají při vynášení: »Hój, Babo! kde ťa nesiemo? Taló (tu dolů) na Držkóce, kde prašivia óce (ovce). Zimu, zimu vynesiemo, léto prinesiemo. Hój, Babo, hój!«