kom (bydlí tam zřízenci přerovského nádraží) a huličkó kole mráščéko-výho ke křéžu u zabrání. Zas všecí hr, nahonem Očenáš a Zdrávas -a beró se drahama na hénicu. Za Vaněčkovém je odpočinek. Všecí lehnó na trávniček a odpočévajó. Žádné nesmí ani klepnóť. Brzo se ozve: »Zvi-héte se už, za chvilku pudem . . .« a idó po druhé straně do pastérňé a k močidlu. Kole fáry neklepó. Přinde ich málo na druhé konec. Tra-tijó se pomaly k obědu. V pastérňách je taky odpočinek. Tam se zato-čijó a chvátajó ke kostelu do hulice. U Dorazilovýho se rozendó. Gesto dom klepe každé sám pro sebe.

Večir už to nebévá tak slavný. Jak se zmrkne, zvonijó klekání jenem v dědině: do drahů a do pastérňé se bojijó. Večir se taky radijó, hdo pude ráno. Zabere se ich jenem několik. Keré stane nespíš, ide zbu-diť ostatní. Zaklepe iin pod oknem. Dyž idó kole pěti po dědině, roz-líhá se to daleko nocó. Až obendó to hlavní — odpočívaje nehde na válci lebo na lavečce. Potem si vykládaje, dyž idó s kostela na veliké pátek, hdo byl ráno klepat — Na bílo sobotu se zvony rozvážó. Kle-pačky se zas vynášijó skovaf na komoru pro podruhy.