Ježíškovy matičky a »vynášení Pambička na Moravě.

V Bělkovicích na Olomoucku zachoval se od pradávných dob vzácný obyčej »slavnosti Ježíškových matiček«. Slavnost koná se na bílou sobotu odpoledne.*) Již žáby před velikonocemi sejdou se děvčata, by se cvičila ve zpěvu velikonočních písní. Zpívá se večer u starých matiček, při čemž se zachovává dávný obyčej, že zpěvačky zpívají v jedné místnosti a cvičitelky při zavřených dveřích v druhé jizbě poslouchají. Svátky se kvapem blíží, proto nutno zvoliti dvě »matičky«. Dříve postoupila prý mladší matička příštím rokem za starší, takže byla každá matičkou dvě léta; nyní se volí každoročně nové. Voleny bývají děvčata »poctivá« a zpěvačky. Šlovou matičky, že jedna z nich chová v náruží jako matička, sošku vzkříšeného Spasitele.

Nově zvoleným matičkám uloženo sbírati peníze dům od domu potřebné ku slavnosti, pak jest jim se postarati o obvyklý počet družiček a vyvoliti čtyři koróbnike, dva selské, dva řemeslnické. Nemalou péči matičky věnují úboru, vždyť jinak nesmějí se ukázati leda ve staro-hanáckých šatech; v sobotu jsou jinak oblečeny a v neděli velikonoční též. Při strojení pomáhá jim žena znalá starobylého kroje.

Odpoledne před slavností vzkříšení učesavše se, aby poutec byl v prostředku, pokryjí hlavu bílou holubinkou, jež na temeni hlavy tvoří tupý roh; s této na záda splývají široké konce vyšívané. Hrdlo obtočeno krajkovým límcem, dosti širokým, hruď pokryta černými kacabajkami, značně přehnutými límci opatřenými a na okrajích světle olemovanými, na bedra přehodí si chovačky t. j. bílé plachty vyšívané, v nichž ponesou Ježíška a koróbičko. Sukně a vyšívané zástěry jsou bílé, dlouhé. V levé ruce drží růženec a modlitební knížky v šátkách. V hoď velikonoční mají nádhernější úbor, na hlavách pentléke, na prsou voničky, jedna z levé, druhá z pravé strany.

Při slavnosti vzkříšení ubírají se matičky zrovna za baldachýnem. Po průvodu matičky v kostele vystoupí ze zástupu družiček a za zvuku hudby ubírají se do kruchty poprosit pana faráře o sošku vzkříšení. Pan farář pochválí krásný obyčej, napomene je a pak vydá jim sošku a korouhvičku, s nimiž matičky za hlaholu hudby jdou k oltáři. U oltáře pokleknuvše modlí se. Hudba umlká, ticho rozhošťuje se v prostorách chrá-