mových, v té zanotí starší matička : sVstalť jest této chvíle« a mladší dodá »Ctný Vykupitele, a celý kostel pokračuje ve slavnostním zpěvu. Zvony se rozezvučí a věřící vycházejí z chrámu: napřed školní mládež s křížem, pak z koróbníků jdou řemeslničtí před mládenci a rolničtí postaví se k matičkám. Procesí zastaví se blízko Bělkovic u kaple, kdež matičky na schodku pokleknou ; starší bratr ujav se slova, vítá zbožné účastníky. Pomodlivše se jdou do Bělkovic za znění zvonku se školní zvoníce. U školy zástup se zastaví a matičky vkročí do ní a postaví sošku Spasitele na stůl mezi kvítí a rozžaté svíce. V té mladí i staří lirnou se ku »starší« z matiček, aby jim data »polóbit« sošku. Až všichni políbili »Spasitele« či »vzkříšení«, zapějí společně »Anděl Páně«, jímž pobožnost se končí. Matičky ještě zůstanou ve škole a zdobí sošku kvítím. Opustivše školu, roznášejí rozmarýn po domíeh, zvláště po těch, z nichž jsou chlapci a dróžke : nejpěknější rozmarýn darují ko-róbníkům.

Ráno v Hod velikonoční svolává zvonek školní na scházení a před školou seřaďuje se průvod rozmarýnem ozdobený. Kdo nedostal rozmarýn od matiček, tomu dá jej osoba strojící matičky. Duchovenstvo Dolanské, kamž jsou Bělkovice přifařeny, vychází naproti procesí. Matičky ubírají se v průvodu hned za kněžími a odevzdají sošku do kruchty a svíce věnují na oltář. Po hrubé koná se průvod kolem chrámu Páně, při čemž starosta obce Bělkovské nese »vzkříšení«. Po službách Božích vyprovázejí hudebníci Bělkovské až za dědinu. Slavnost Ježíškových matiček zakončuje se v pondělí velikonoční velkou mší sv. s ofěrou za mládence a panny Bělkovské obětovanou.

Ve farnosti Dubanské u Prostějova koná se obyčej tento takto: >V přifařených dědinách mají v některém gruntě od dávných dob kříž, či jak říkají »Pámbička« nebo » Vzkříšení*. Má po celý Boží rok v gruntě nejčestnější místo (někde bývá též v kapli) a bývá obyčejně zaslřen. Panímáma, jak začnou slepice z jara snášeti, schovává bedlivě každé vajíčko. Však tak na tři kopy těch vajíček potřebuje. První dny svatého týdne se kříž očistí, ověnčí a na Bílou sobotu dají na stůl bílý ubrus, hedvábnou peřinku a na peřinku položí kříž »Vzkříšení«. Domácí chodí ve světnici po prstech a ticho je světnici jako v kostele. Není-li domácí dcerky, zvolí se dvě děvčata z předních rodin v obci a to jsou pak tak zvané »Pambičkovy matičky*. Ve farnosti Dubanské jim říkají po ha-nácku »dróžke« a »Pambičkovou matičkou« je panímáma na gruntě, kde je kříž.

Před procesím na Bílou sobotu vezme jedna drožka kříž, donese jej do kruchty, políbí ruku a řekne: »Velebné pane, neso našeho Pám-buěka.« — Kříž se zavěsí v sakristii na zeď, vedle něho druhý atd., kolik je obcí přifařených. Když je po slavném průvodu a sv. požehnání, jde zas drožka do kruchty, políbne ruku a řekne: »Velebné pane, prosím vás, do si pro našeho Pámbučka.« Vezme kříž, klekne s druhou dróžkó u zábradlí před hlavním oltářem a některý z občanů nebo starší bratr předříkává otčenáš, zanotí : » Velebná budiž bez ustání«, a pak velko-