pisování pro shodu ornamentiky s ozdobami lidové práce (na výšivkách, nábytku, na památkách psaných a j.) děje se teprve od nedávných let.*) Z korunních zemí českých první Morava učinila v tom směru prvý a šťastný pokus, jehož výsledkem jest bohatá sbírka kraslic, majetek vlasteneckého musejního spolku v Olomouci, a záslužná publikace téhož spolku »Moravské ornamenty*. V Cechách byly sbírány nahodile, jak kdo co daroval. Pěkná sbírka uložena v museu Náprstkově a v Selské síni českého musea a v Národopisném museu. Také některá musea venkovská pojala sbírání kraslic do svého programu, jako na př. > Včela čáslavská* a Klatovské museum. Přes to však můžeme říci, že vše, co v té věci podniknuto v Cechách, neuspokojovalo, poněvadž neopravňovalo k názvu sbírky souborné a systematicky spořádané, kterou by kromě toho provázel slovesný materiál jako nezbytný spolučinitel.

Prof. Jan Soukup r. 1891 napsal provolání k české veřejnosti, aby ho podporovala v snaze: sestaviti sbírku českých kraslic s příslušnými zvyky, obyčeji a pověrami. Četné doklady o starobylosti kraslic a jich rozdávání u českého lidu snesl a vyložil Č. Zíbrt.**) Slovo »kraslice« zapsáno jest v nejstarších slovnících českých, kam sběratel uložil přirozeně jen nejběžnější a nejznámější názvy, můžeme tedy kraslice i pomlázku pokládati za zvyk všeobecně známý ve 14. věku, vzniklý dávno před tím.

Náš lid vykládá jinak o původu kraslic než učenci. Napsal František Šejvl, rolník v Blešně u Hradce Králové zajímavou pověst, jak ji slýchal v mládí: Když Pán Ježíš se svatým Petrem chodili po světě, přišli do jednoho statku a prosili hospodyni o kousek chleba, ale ta neměla právě v celém stavení chleba. Jelikož si oba příchozí stýskali na veliký hlad, nevěděla ubohá selka, co by jim na ryehlo k jídlu podala. V tom slyší kdákání slepice, která slétla s hnízda. Selka hned vyskočila na kurník, kde našla hnízdo vajec, sebrala je, dala do teplého popela, kde je upekla a nakrmila jimi oba pocestné. Když tito odešli, šla pro chvostě, aby skořápky na zemi pohozené smetla. Jaké bylo její udivení, když uzřela, že skořápky jsou proměněny ve zlato. Selka potom každého pocestného, který se u nich zastavil, častovala pečenými vejci, ale ze žádné skořápky nestalo se již zlato. Pak to činila jen ve výroční den oněch dvou pocestných, že kdokoli ten den v roce k nim zavítal, vyča-stovala ho pečenými vejci. Ale zlatých skořápek se již nedočkala. Té odměny dočeká se tam na věčnosti.

Způsob, jakým se kraslice zhotovují, »kraslují«, jest několikerý. Prof. Soukup líčí: Nevařené »vajíčko« ozdobí se roztajeným voskem, připraveným na lžíci nad žhavým uhlím. Vosk se nanáší špendlíkovou hlavičkou nebo přistřiženým pírkem. Vajíčko takto upravené dá se vařiti do červené »pryzyly«, jež se přichytí na vajíčku na místa voskem nekrytá. Voskové ornamenty někde ponechávají, jinde je odstraní a dostanou