posluchače muže, aby ten, kdo v domácnosti sám vládne, zanotil píseň velikonoční. Lid se utišil, nikdo ani nedutal, nikdo si netroufal. Konečně jeden zachránil čest mužů přítomných a zanotil. Všichni mužové prý ho za to doprovázeli a pohostili. Když prý však byly někde jinde ženy vyzvány od kazatele o velikonocích, která doma vládne, aby zazpívala píseň velikonoční — zazněl náhle z úst žen všech jako na povel sborem zpěv. Takové a podobné doklady jsou zapsány na důkaz, jak »smích velikonoční« byl rozněcován. Církev ovšem záhy zapovídala výstřelky, které se přidružily k vážným obřadům velikonočním, přísně kárala přestupníky, až podařilo se jí vyhladiti z církevních obřadů také u nás světský, přihrublý živel, snadno vysvětlitelný za starých dob, kdy vzdělanost prostého lidu tehdejšího byla přístupna žertům ještě více nevázaným a neomaleným, než jaké byly kratochvilné rozprávky velikonoční. V XVI. věku papež Pius V. důrazně se opřel proti »smíchu velikonočnímu*, o němž potom není zpráv. Vymizel.

Z oblíbených pohnutek ke smíchu velikonočnímu také u nás býval dohad, že radostí nad vzkříšením Páně slunce na nebi tancuje.*) Patřilo k zábavám lidu českého na velikonoce, že se chodili dívat, jak slunce na Hod Boží radostí třikráte si poskočí při východu. Lid český věřil, že se to bude opakovati každý rok, co svět světem stojí, na Hod Boží, kdy Kristus vstal z mrtvých. V některých osadách chodívá průvod na výšiny čekat východu slunce a dívat se na jeho skoky. Zpívají při tom nábožné písně velikonoční. Na návrší rozžíhají oheň a kolem něho požívají jídla i zapíjejí sousta pálenkou. To si přinesou z domova. Opět zpívají a modlí se. Obyčejně však unaveni usnou, a než se kdo probudí, slunce dávno již po domnělém tanci putuje po blankytu. Objeví-li se tančící slunce na nebi čistém, jasném, věští pěkné léto, bohatou úrodu a šťastné svatby v tomto roce.

Nejvýznamnějším obyčejem velikonočním jest pomlázka. Rozumíme nyní tím slovem několik věcí. Pomlázkou slově spletené proutí vrbové nebo jívové, jímž se mládež o velikonocích vzájemně šlehává, slově tak šlehání těmito proutky a nazývá se také obvyklý dar velikonoční při obchůzkách mládeže a při šlehání — malovaná vajíčka, kraslice.**)

O původu kraslic, t. j. malovaných nebo jinak ozdobených vajíček bylo již mnoho dohadováno a ještě více napsáno, jak dosvědčuje bohatá literatura jim věnovaná.***) Sbírání, ukládání kraslic v museích a jich po-