bílé ozdoby. Stejně se zhotovují bílé kraslice, na něž se lípá vosk červený a zelený, teprve když jsou vařeny.

Neméně pozoruhodné jsou straky, též rejsky. Na modré nebo červené půdě podélně páskou rozdělené spatřujeme na př. ostrý tvar srdčitý vybíhající záhy v palisíy, z jichž středu vykvétají na třech lodyhách 3 slunečnice v té asi podobě, jako je vídáme na dýnkách zlatých čepců, holubinek a jinde. Druhá půle kraslice honosí se kohoutem, nesoucím v zobáčku psaníčko. Na těchto kraslicích snoubí se škrabání s nanášením vosku a pozlátka.

Na kuthan s řeřavým uhlím dřevěným postaví si stařenka nádobku s voskem, pak usedne, vezme vajíčko nejméně 3 dny staré, by lépe

Obr. 47—49. Kraslice českoslovanské. Dle skutečnosti kreslil J. Šíma.

chytalo barvu, trochu ohřáté, by se vosk lépe přichytil, omočí hlavička velikého špendlíku ve vosku a rychle maluje po vejci plné rosetty. Ovosko-vaná vejce klade do studené barvy cihlové tak, aby byla úplně potopena, a druhého dne ráno uvaří je v téže barvě, která jest odvar cibulových slupek a jest oblíbena a rozšířena jako barvy vyvařené z jarního žita, sena a vyvářky kávové.

Kraslic škrabaných s motivy prostonárodními ubývá nápadně, jakož vůbec i sám způsob mizí. Umění to zapadá s dovednými a trpělivými stařenkami a starci. Škrabání děje se nyní namnoze též na vejcích lakovaných, šablonovitě, což by konečně nevadilo a na věci ničeho neměnilo, kdyby zároveň neustupoval ornament prostonárodní všednímu rostlinnému bez toho pojetí, jaké charakterisuje naše výšivky.

Někde ozdobí kraslice takto: Na vajíčko nalepí se drobné lístky, lupénky jetelové, vajíčko pak ováže se hadříkem a dá se vařiti v odvaru slupek cibulových nebo mladého osení. Vajíčka z odvaru vyňatá zbaví se obalu i kvítků, pod nimiž zůstávají věrně jich obrysy.