Na Chodsku*) barvívají vejce na červeno kupovanou barvou »třískovou* (kampeška?). Dost často však viděti vejce barvená na hnědo, světle i tmavě, cibulí nebo »drobem« ze sena, na bledožluto ovsem, na zeleno petrželí. Straky malujou horkým voskem; štětcem je hlavička »špendlíku« a ostře přistřižený »kotejš« z menšího brku husího. Vejce se v barvě vaří. Barva chytí, kde není vosku. Dovedou však na Chodsku udělati také obrácený vzor, aby převládala barva bílá. »Půda« zůstane potom bílá a na ní je červené malování. K tomu bylo třeba dosti důmyslu. Dají vejce napřed vařit do barvy, pak jej omalujou voskem a potom je dají do »šfávy ze zelí«; štáva vyleptá barvu, kam může, kde je vosk, zůstane barva.

Mezi mnohými a mnohými vzorečky malování vídati nejčastěji srdíčko, ptáčka, kytku, věneček, hvězdu. Malováním strak zabývají se dívky: děvče prosté, neučené vypracuje často malování tak pravidelné a ladné, že by se za ně nemusel styděti malíř. Nejvíce a nejpestřejších strak nadělají každoročně na vesnici chodské »šedličky«; ty totiž našívají na straky i pěkné vzorky domácího vyšívání. Někdy dělají děvčata chodská straky navazujíce na vejce pevně listy bylinné, zejména petržel, a pak je teprve dávají do barvy. Kde je navázán list, nemůže ovšem chytiti barva. Malování toto podobá se modernímu »stříkání* na dřevo, aspoň myšlénka je táž.

Stručně vzpomeneme, ještě než odbudeme červená vejce nadobro, dvou zvyků souvisících s červenými vejci. První jest zvyk podkladu náboženského: Na Boží Hod velikonoční dává hospodyně chodská v kostele požehnati několik vajec, červených nebo také bílých, s ^mazancem* a kouskem masa a z toho pak dostane každý člen rodiny, až se vrátí z kostela. V mnohých domácnostech, zvykům starým ještě věrných, ničeho na Boží Hod nepožijí, dokud by nebyli jedli z tohoto svěceného. Drobty z toho se spálí, a skořápky s vajec uschovají se jako věc posvátná. Pověrečná mysl pak těmto skořápkám přidala i zvláštní moc léčivou a proti hromu.

, Druhý zvyk jest jakési opakování ^červených vajec«, v skrovnějších ovšem rozměrech. Na »zprovodní neděli«, totiž první po velikonoci, vaří se zase vejce, jen že už obyčejně jen bílá, a zase je dávají děvčata chlapcům, jen že už také méně, děti zase poukujou atd.

Zejména pak, to je při tom nové, navaří už v sobotu každá hospodyně hodný hrnec »vajec na rosol*, t. j. vaří je v kmíne a slané vodě, a když je uvaří, naklepá skořápku a nechá vejce v téže vodě až do zítřka. Těmto vejcím říkají klechtny a ten název přešel potom na celý zvyk. Dali nám sami rodáci na původ toho zvyku vysvětlení, kterému není proč nevěřiti: začly prý klechtny odtud, že se »na červený vejce« mnoho vajec spotřebuje, mnoho se jich rozdá, a jak jsme se přesvědčili, musí se rozdati, takže doma málo jich zbude neb i žádné; za týden pak slepice nanesou nových a na koho by se bylo nedostalo, může si to