Na západní Moravě posílají děvčata svým milým malovaná vejce (až půl kopy) veršíky popsaná nebo s výkresem srdce, zavázaná v bílém novém šátku, na němž červeným vyšito jest jméno milencovo. To sluje »pomlázka*. Nepřijal-li by chasník pomlázky, znamenalo by to výpověď z lásky.

Nejčastěji psávají se tyto a podobné veršíky na vajíčka: Komu tu pomlázku dám, ten bude srdce mého pán. Komu tu pomlázku daruju, toho srdečně miluju. Péro psalo, srdce hrálo, když na lásku vzpomínalo. Můj zlatý obrázku, daruju ti pomlázku. Moje nejmilejší srdce, podejme si pravé ruce.

V Jimramově chodí dívky s mazancem na kopec anebo do lesa »na pomlázku*. Hoši se tam dostaví s vínem, s pivem anebo kořalkou a tak se společně hoduje. Jedno malované vejce má každý rozděliti a jednu polovičku snísti sám, druhou jinému dáti. Vzpomene-li si, když zabloudí, s kým velikonoční vajíčko jedl, hned najde cestu. Časně ráno má hospodář každé dobytče mrskačkou šlehnouti; bude prý tučné a mrštné. Tatar od mrskačky házejí na střechu, »protože je prašivý*, někde do sklepa, by se tam žáby nedržely. Jinde ho schovají, a vyšlehá se jím krávě, když kope nebo když se oduje. Na Brodsku šlehá jím hospodář dobytek, když se vyhání ponejprv na pole, »aby byl zdravý a čerstvý«.

V pondělí velikonoční je na Valašsku šmigrúst (mrskačka). Hoši šlehají karabáči, spletenými vrbovými halouzkami nebo březovými metlič-kami, děvčata, začež dostávají malovaná vejce, nebo se častují koláči a kořalkou. Někde (jako na Hrozenkově) jest obyčej, že chasníci polévají děvčata vodou, ano druhdy shazovali je do potoka, což nyní se zakazuje. Ale »zdravo nezdravo, zákaz nezákaz, dyby edem vystrčila z chalupy paty« — myslí a říkají si chlapci, číhající »za uhlem«. Místy na Meziříčsku postřikuji sebe malou skleněnou nebo dřevěnou stříkačkou (čikovkou), a to bud1 vodou nebo voňavkami. V úterý velikonoční šlehají opět děvčata hochy, kteří se však nedají. Děvčata říkají: »Dnes je našeU — ale hoši odpovídají : »Dnes je toho, kdo obdrží (sne3e)!« Šlehají se

'vůbec navzájem, »aby neoprašivěli« ! *)

Jak jsme již seznali, podnes udržuje se na Moravě prastarý obyčej lidový, doložený již ve stol. XIV. u Waldhausera, polévati vodou, potápěti do potoka hlavně děvčata v pondělí a v úterý velikonoční na způsob jarní oblévačky, jak se polévá děvečka, když se vrací prvně z trávy, nebo pacholek prvně z orání. **)

Ve Slezsku podnes tato zábava velikonoční jest oblíbena.***) V noci na pondělí velikonoční vypravovali se chasníci polévať děvuchy. Nej-slavnostnější a při tom nejušlechtilejší způsob zachovávali v tom chasníci v Kateřinkách.