O půl noci vypravili se s jednoho konce dědiny s hudbou, a každý nesl flaši vína na počastovanou. Bylo při tom divákův nesčíslný počet. Napřed již bylo umluveno, do kterých domů půjdou polévat. Zabouřilo se na vrata, na okna, aby hospodář otevřel ; pak se dotazovali hospodyně po dcerách, aby je dle okolnosti a jak které šetřili, mohli polévati. Nastalo pak častování: chasníci častovali hospodáře, hospodyni i polete děvuchy vínem, načež zase hospodyně navzájem jak chasníky, .tak přibylé diváky častovaly koláči a čím bylo. Po vykonaném pohoštění šlo se o dům dále. Děvuchy na velikonoce polete pak na sv. Štěpána »sušili « vínem a častováním v některé vinárně Opavské.

Obecné polévání činilo se na potkání ráno, kyčkování dalo se odpoledne. V pondělí kyčkovati měli právo synci, v úterý děvuchy. Kyčky se pletou ve čtvero, patero i osmero z vrbového proutí nebo z barevné kůže; nejčastěji potřebuje se k tomu kořene sladkého dřeva. Od kyčkování dostávali »hnětky« a vajíčka malovaná; hochům kyčkujícím dávají se různé »paskudy« čili pamlsky. Nejobyčejnější říkadla kyčkovací jsou: »Kdo bez kyčky, teho dycky« anebo »Stavaj ráno, Marijano, peč kolace na vařtatě: kury pišču na ohnišču; kokot zpiva, davaj piva. Diťa pláče, daj koláče. Jak nědaš kolača, to daj svěcenika a jak nědaš svěcenika, to tě vsadim do krmika, a jak nědaš chleba, to tě hodim do neba. Vinšů jem vam štěstí, zdrávi, vesele svatečky, Krista Pana Vzkříšeni, abyste dočkali roku, ně tak roku, ale mnoho let v menšim hřichu a větši radosti. « —

Dospělí a hlavně děti baví se na velikonoční svátky buď ťukáním vajec*) nebo házením do výše, přes střechu (rodičováním) nebo válením, koulením po valbisku, zvláště upraveném nebo po svahu nějakém.

Děti na Písecku s vajíčky provozují různé hry. Tak začnou na př« »sekat«. Jeden hoch totiž drží vejce ve dlani tak, aby mezi palcem a ukazovákem vykukoval asi jen tak veliký kus, jaký je průměr krejcaru. Druhý hoch krejcarem seká. Chybí-li, náleží krejcar tomu, který vejce drží, zů-stane-li mu však při seknutí ve vejci, dostane od druhého vejce toto. Jiní zase nesekají krejcary, nýbrž »ťukaji« vejcem o vejce říkajíce při tom: »Baba na babu — špic na špic!« jmenujíce »babou« tupější konec vejce. Proťuknou-li se »baby«, říkají: »Špic na špic, babu darmo« a ťukají ostřejšími konci vajec. Gí »špic« se rozbije, ten prohrál a musí je svému druhu dáti. Naťuknutému vejci říkají hoši »Káča«. (Z Krče od Protivína.) Někteří však při hře dovedné šmejdi. Připraví si vejce, vyfouknou ho dovedně a vylepí smolou. Takovým vejcím říkají »smoláky« nebo »kolomazníky«.