Pak mohou býti chvilku jisti, že neprohrají. Ale hoši mají též svoje me-thody, kterými poznají, je-li vejce poctivé. Vezmou je totiž a ťukají s ním o přední zuby. Je-li »smolák«, pak soudruh se může na »něco« těšiti.*) Hry o vejce velikonoční na Budějovicku**) jsou tyto: 1. »Gikání«, t. j. tukani vejcem o vejce, nejprve špičkami, pak »zadky« ; čí vejce zůstane na špičce neb aspoň na jednom konci, když vejce druhého na obou koncích prasklo, neporušené, vyhrál. 2. »Sekání«, jež děje se takto: Krejcarem neb i jiným penízem hráč hráči hází do vejce, jež tento drží v pěsti tak, že jen mezi palcem a ukazováčkem vejce z části vykukuje. Uvázne-li hozený peníz ve vejci, vyhrává je ten, kdo házel; upadne-li peníz mimo,, patří tomu, jehož vejce nezasáhnul nebo jen tak, že v ném neuváznul. 3. »Cůkání«, koulení do vajec řadou na trávníku položených »kudrnou«, t. j. míčem z volských chlupů uhněteným. Po celou zimu střádají hoši chlupy z dobytka, aby měli hodné velkou kudrnu. Někde na trávníku, obyčejně do rýhy, vejce se nasadí pořadem, každý hráč po vejci. Potom se určí pořad koulících tím, že noži házejí ke kudrně, čí nůž doletí nejblíže ke kudrně, jest prvním, ostatní dle vzdálenosti svých nožů následují po něm. Které kdo vejce kudrnou pak zasáhne, jest jeho; ale vždy jen jedno smí si vzíti, byť i několik jich zasáhl jedním hodem. Kdo se chybí, musí vejce nechati ležeti, a hra počíná pořadem starým na novo. Čtvrtý způsob hry jest »válení« vajec po šindelích nebo latích na způsob žlabu položených. Každý hráč spustí po žlábku tom vejce, které se pak válí dosti daleko po zemi travou porostlé, neb i zvlášť k tomu upěchované. Cí vejce se nejdále zakutálelo, jest prvým, a tak dále podle vzdálenosti svých vajec do žlábku řadí se hráči. Má-li hráč vejce vyhráti, musí některé z ležících ťuknouti vejcem druhým, jež spouští znova touže cestou po žlábku. Nejednou dochází tu k bouřlivým výjevům, když na př. při ťukání (cikání) se ukáže, že hráč nepoctivý má »smolíka«, t. j. vejce smolou ve špičce vyplněné, které se ovšem nerozbije, ale špičky druhých nemilosrdně rozráží. Taktéž při čůkání a válení neobejde se mládež bez hádek, když některý z hráčů vyhraje vejce cizí, které jest častým nárazem valné již poškozeno a málem ve dví se nerozpadne. Takovým vejcím říkají »vdolák«, a dokáže-li se, že někdo již vsadil nebo spustil vdoláka, musí ho nahraditi vejcem dobrým, nebo jest ze hry s hanbou vyloučen. (Z Roušína u G. Krumlova.)

Neděle »provodní« čili »bílá«. Na »bílou« neděli jsou v Kremži »mladá vajíčka*. Kdo zameškal dojíti si pro »pomlázku« čili »uzel« na velikonoční pondělí, dojde si pro ni dnes. Po celý týden se hraje o vejce buď »sekáním« nebo »cikáním«. »Sekání« spočívá v tom, že hoch drží v ruce své vejce s malým otvorem mezi palcem a ukazováčkem a druhý krejcarem do vajíčka seká. Zarazí-li se krejcar do něho, jest vejce jeho. Jinak krejcar prohrál. Zábavnější je »cikání«. Přinesou se dvoje hrábě, položí se vedle sebe tak, aby hřebíky byly šikmo proti sobě. Tím utvoří se