Když je na vostatek poslední muzika před půstem, a dosti se vytancovali, chlapík s ďoukou, kteří se mají rádi, odcházejí domů. Douka má již dar uchystaný pro svého milence. On jí zase dává litování na květnou neděli, nejčastěji šátek, prsten nebo na šaty.

Dynovačky. Mé srdce jediné, probuď mě čas, loni sem dynoval, letos du zas. Byl jsem dost broukaný, votáty, vod mámy, ale já sem nedbal, šel sem přec zas. Oni se mně pořád vysmívali, že já mám kalhůtky ušišmaný. Já mám kůži pěknou, jako kanku černou, a to z kalcouskýho vydělání. Jen se mně, prosím vas. nevysmějte, máte-Ii co, jen mně honem dejte. Já musim brzo ít, bych nebyl doma bit od mámy, od táty, to mně včřte. (Jakubovice.) — Loni sem dynoval, letos du zas, mé srdce jediné probuď mé čas. Loni sem dynoval, letos du zas, dejte mně vajíčko třeba bílý, šak vám ta slepička snese iný. na peci v koutečku. na zlatým proutečku, pěkný bílý. (Bukovina.)— O srče jediné, probuďme čas, loni sem dynoval, letos du zas. Vloni ste se mně vysmívali, že já mám kalhoty ušišmaný. Táta vo mě nedbal, kalhoty šít nedal. Já to pořád řikal, že pudu dynovat, že se mně budou smát. Jen se mně lidičky nevysmějte, a co máte, seno mi dejte. (Bukovina.) — Dyš já mám do domku iti. musím si za kličku vžiti, a sám sobje oteuřiti. Kdys já přídu do sednice, musim prosit pana strejce, by mně podaroval vejce, vejce bílý neb červený, třeba bylo holoubaty, dyš jenom bude kulatý. Panímámo, čekám dauno, brzo-li mně bude dáno, vejce na měkou kasárno (sic). Dynovačka se třepejří, že mně děvečka nevěří, po-ženeme se do dveři, a ze dveři šup do síně. a ze síně do kuchyně, tam i vyšnapem upřímně. (Jakubovice.) — Ve sklepě svítalo, v sudě byl den, pulitr na stole, kořauka v něm. Já sem se přišoural, kořauku vyšoural, dřiu neš byl den. (Končiny máchovské.) — Dynovačka se čepejří. že mně má milá nevěří, poženeme se do dveři a ze dveři šup do síně, budem milovat upřímně. (Bukovina.) Dyny, dyny velkonoce, panímámo dejte vejce, esli mně ho nedáte, vaši ceru neudáte. (Bukovina.) — Já sem malej kolaniček, tetinko, přišel sem si pro červený vájinko. Vájinko červený a koláče bílý, esli se vám* panímámo, kolaniček líbí. Vý strejčku, kmotříčku, vytáhněte z vaši kapsy grošličku, pán buch vám to nadéií, na zahradě, na poli i doma, budete mít co vyhánět ze dvora: telátka, říbátka, s toho nejmenšího chlíuka jehilátka. (Jakubovice.) — Já sem malej kolanik, du k vám na koledu, přišel sem si namlouvat tuto vaši céru. Ach pantáto s maminkou dovolení dejte, a tu vaši cerušku vyšňápat nám dejte. Támle stoí čakana (sic), slepice tam vdáčé, dejte mně grešličku, anebo koláče. A mý s tejma grešlema pudem pekařovi, koupíme si koláče, slívouý. makouý. Pozveme pak Vojtíška a Jiřího k tomu, budeme to požívat pekařovi domu. (Jakubovice.)

Lítovačky. Líto. líto neseme, buďte páni vesele, červenejma vejci, žlutejma mazanci. Jakej je to mazanec, bez koření, bez vajec. Fiala, růže, kvísti nemůže, aš nám pámbu spomůže. Svatej Petr římá (z ftíma), kup nám flaši vína, aš se spolu napijem, pánu bohu poděkujem: záplat pámbu za ten dar, kerý ste nám dali. abyste se po smrti do nebe dostali. (Jakubovice.) — Líto, líto nesu, a (aš) se celá třesu. U studánky u (v)ody rosypala