krále honili r. 1868, v Hluchově r. 1870, v Záhlinieích r. 1849. V novější době starobylý obřad bývá zakazován a snad asi vyhyne jako na uherském Slovensku.

Měl jsem příležitost r. 1892 o svatodušních svátcích viděti a slyšeti skutečný průvod »králů« v okolí Uh. Hradiště, byv tam pozván od přítele p. prof. J. Klvani. jenž mi ochotně výklad podával a pro »Český Lid« skupinu »králů« fotografoval. Praporečníka fotografoval pro »Geský Lid* laskavě p. prof. Koula. Vedle těchto obrázků, znázorňujících >krále« roku 1892 v okolí Hradiště Uherského, přidávám obraz >králů« o letnicích ve Vlčnově r. 1890 a kromě toho mám před sebou obraz >králů« na Hano v Němčících při schůzi Vlasteneckého muzejního spolku v Olo-muci roku 1887, kdež napodobili starodávné »honění králů«. (Přílohy.)

Skvostný jest obraz mistra Jóži Úprky Jízda králů (ze Slovácka), kde znázornil tento vynikající umělec ze svého kraje rodného čtveračivý ruch šohajů vystrojených pestře k jízdě králů, ověšených fábory, kyticemi, praporci, s celou družinou i průvodem malebným. Český Lid XV. str. 289 podal vyobrazení podle tohoto znamenitého díla mistra J. Úprky, k němuž odkazujeme, kdož by se chtěli seznámiti s podrobnostmi.

Škoda, že není možná podati obrázek barevný, aby čtoucí poznal malebnost průvodu, jak barvy, hlavně červená, modrá a bílá na praporcích a ve svazcích pentlí se míhají vedle pestrých šátků, vedle půvabného kroje statných šuhajů, jak jsou tito okrášleni kvítím, přepásáni stuhami, bohatě vyšňořeni. Malebnost »králů« opravdu budí dojem nezapomenutelný! . . .

Jak umí vyvolávač improvisovati, svědčí veršík, kterým tepal hospodáře, jenž, maje dáti »králům« nějaký dárek peněžitý, schoval se kamsi, jako by ho doma nebylo. Vyvolávač lhostejně k nevinnému »hylom. hýlom* za jásotu přítomných rýmoval také na podepsaného zdánlivě nevinně, ale s přídechem čtveračivosti pokyvoval si hlavou: »Před týmlo domem cesia úzká, že majú ten pan professor z Prahy pěkná luska.«

Hyne a vyhynula slavnost králů místy také na Moravě. Na výstavkách národopisných a zvláště na Národopisné výstavě r. 1895 byla paměť její obnovována. Pěkně, malebně upravená skupina jízdy králů (viz Přílohu) ve zvykoslovném oddělení na výstavě (srv. nyní v Národopisném museu v Kinského zahradě) a slavnosti moravské oživily vzpomínky na hlučnou, krásnou zábavu lidu moravského. (Viz Přílohu a obr. str. 11. a 13.)

Na letnice na Moravě — popisuje Sušil*) — netoliko králky (viz v dalším) provodí obřady své, ale také jízda s králem na koních se činí. Nastrčí se věnec na hůl tak vysoko, co by ho s konč, ač těžko, předce dosáhnouti mohl; i jede všecka chasa jednou ranou, a kdo ho po třetí jízdě nejprvnější chytne, ten ostane králem. U Blatňákův vyvolují krále, obyčejně syna asi čtrnáctiletého bohatých rodičů.

Král jest docela bílo oblečen a na hlavě má korunu, kterou mu z »pěnky« t. j. z plíška zlatého, jak papír tenkého, dělávají. Nese pak