niee jsou »obyčej starý*, patrno, že to nebyl obyčej vzniklý náhle za paměti účastníků synody řečené, že sahal dále do minulosti. Obrací-li se církev proti »králům« na letnice a přísně je zapovídá i hrozí tresty, opět snadno vyrozumíme, že to nebyl obřad, jenž by souvisel s církevním slavením památky sv. Ducha. Přidáme k tomu, že obřady, posavad známé v lidovém podání ruském, jihoslovanském, českém a pod., shodují se v zásadě s obřady lidu německého, francouzského, anglického a p., a tu vysvitne konečně docela jasně, že obřady ty nemohly vzniknouti v historické době pozdní a potom a teprve snad že se šířila známost o nich od národa k národu, nýbrž že dlužno jejich základ, původ posunouti až do záhadného temna věků nejstarších.

Na Slovensku jízda »králů* vlivem úředních zapovědí vyhynula načisto z lidového podání. Ještě v minulém století v gemerské stolici byly obřady slaveny od Slovákův a byly slaveny také od Maďarů. Vykládá Lad. Bartolomaeides na začátku XIX. věku, že »obřad králů svatodušních* byl dlouho a velice rozšířen na Slovensku. V protokolech úředních i v seznamech církevních řádů často bývají prý zapsány zapovědí slavení králů o sv. Duše. Znova a znova starobylý obyčej byl zapovídán a pokutován. Podle popisu Bartolomaeidova byl jeden z omladiny v některé osadě zvolen za krále a udělena jemu moc, aby soudil obyvatelstvo osady, posuzoval vady, směšné nejapnosti a pod. svých vrstevníků. Bartolomaeides se zmiňuje o přísném trestu r. 1673 těch, kdo se opovážili proti zákazům voliti krále o letnicích a s ním provozovati obřady starodávné.

O »rusálních králech« na Slovensku zachoval také svědectví kronikář Matěj Bél (* 1684 — f 1749). Docela jasně líčí obyčej hon-tanských Slovákův na letnice voliti si »krále«. jehož chasa poslouchá, jenž radovánky a tance tehdejší řídí. maje zvláštní žezlo. Vykládaje o Chorvátech ze Šenkvic (v prešpurské župě), uvádí jako zajímavý obyčej, že si mládež volí krále a pořádá hry, a to sice na den Mláďátek. Mluvě o obci maďarské Csiitortok (Štvrtok) vzdálené asi dvě hodiny od hranic slováckých, rovněž v župě prešpurské, vykládá Bél opět o volbě králft pro zábavu na letnice (o rusadelních králích), o kratochvilných obřadech a tancích.*)

Z uvedených bezpečných dokladů patrno, že jízda »králů« bývala známa na uherském Slovensku a že nátlakem zapovědí úředních i církevních tam vyhynula. Zajímá nás, že zapovědí rusadelních (rusalních) králů na letnice u Slováků jsou nejstarší zprávy o tomto obřadu v lidovém podání československém vůbec.

Na Moravě a zejména posavad na Slovácku udržuje se podnes jízda »králů«. Slově obřad »honiti, voditi krála, jezditi po králochc a konává se nyní už jenom na Hradištsku a na Brodsku. Na Přerovsku posledního